Téma 80: Tichošlápek

text do Medy:

Tichošlápek

"Tiše, potichoučku. Teď půjdeme do schodů tak potichu jako myška, jako tichošlápek," postrkovala něžně Bětku do zad babička. 

Byla noc. Sídliště utichlé a smutné. Její bačkůrky cvakaly o podlahu, i když se snažila, jak nejlépe uměla. 

"Babi, co je to tichošlápek?" Bětky hlas zazvonil ze čtvrtého poschodí.

Babička si přiložila šátek před ústa.

Sníh v říjnu. Opatrně nastartovala a v duchu si při tom opakovala, nejdříve pás, pak vyřadit, spojku, ručku, pomalu se rozjet. Neřídila mnoho let. Tolik činností už je teď jen na ní a to ještě svého muže ani nepochovala.

Lidé se pomalu začali scházet.

Rakev byla odkrytá, ale ona nemohla popadnout dech, aby došla až k ní. Nikdo ji nepodpíral, protože svého jediného syna už taky pochovala. Bětku hlídala sousedka. Vnučka jednou pochová ji.

Dokráčela až k oltáři, sedla si před rakev, protože klečet už nemohla a odříkala poslední modlitbu. Rakev zaklapla. Možná, kdyby byl člověk celý život sám, nikdo by mu neumíral, napadlo ji, když opouštěla kostel.

text od Lisarah:

Tichošlápek

Koukej, kam šlapeš

A hlavně tiše!

Jinak nikam nedojdeš

jisto jistě!

Buď opatrný

Přetvařuj se

Skrytě škoď

Vyčkej

Tvůj čas přijde

Každý pozná

Co jsi zač

A ty se budeš smát

*********

Na co se můžete těšit za týden? 

Na příště Lisarah zadala téma Léto, čas útěků od života.

Téma 79: Drž mě pevně, miluj mě zlehka

Text od Lisarah:

Drž mě pevně, miluj mě zlehka

Vyzval jsi mě k tanci

na zbytek života

Váhala jsem?

Snad

Ba ne - určitě

(trochu)

Přijala jsem

nevěda,

co to obnáší

Jsme v kole

Točíme se okolo dní

co jdou kolem

Nejsem dobrá tanečnice,

ale snažím se,

tak prosím,

drž mě pevně

a miluj

Text od Medy:

Drž mě pevně, miluj mě zlehka

Co to vlastně znamená? Knihu jsem nečetla. Viděla jsem jen představení. Každopádně nad názvem jsem nějak nestihla přemýšlet. Matně si vzpomínám na všechny ty dějové linie a zápletku, na vyznění a můj pocit, s jakým jsem odcházela z divadla. Ale má paměť mi neslouží a míchají se mi do této hry další a další, které jsem za těch pár krásných let v Praze navštívila. Ale o tom jsem nechtěla psát.

Čtu teď jednu oceňovanou knihu, ale nemůžu si pomoct, mám z ní rozporuplné pocity. Jako by mě něčím dráždila. Jako by byla neúplná a mě neúplné věci hrozně dráždí. Donedávna jsem takhle neúplná byla i já. A dost jsem tím rozčilovala sama sebe. Cítila jsem, že mi pořád něco chybí, ale nebyla jsem s to přijít na to, co. A když se pokoušíte takové věci definovat, objevíte toho po cestě plno. 

Je těžké si přiznat, že jste vedle a ještě těžší přimět se vrátit zase na začátek. Ale občas je to nezbytně nutné. Občas se v té poctivosti k sobě samému nachází jediný klíč ke štěstí. 

Když myslím na argentinské tango, na správnou kombinaci všech těch prudkých i něžných doteků, říkám si, že je až neuvěřitelné, že to může fungovat. Tanec. Láska.  

"Odevzdat se plně jednomu člověku je ušlechtilejší, než horlivě doširoka diskutovat o spáse mas." D. Hammarskjold

*********

Na co se můžete těšit za týden? 

Na příště Meda zadala téma Tichošlápek.

Téma 78: Už nehledám důvody, proč to nepůjde, ale způsoby, jak to půjde

text od Medy:

Už nehledám důvody, proč to nepůjde, ale způsoby, jak to půjde

"Zapoj svou vynalézavost." To mě naučila kniha pana Coveyho a mockrát jsem to mohla otestovat, když jsem se rozhodla cestovat na vlastní pěst. 

"Bojuj se svým strachem." To mě naučilo moře, když mi teklo do šnorchlu.

"Až překonáš přitažlivou sílu svých návyků, získáš nevídanou svobodu." To mě naučil už nevím kdo, ale učinilo mě to šťastnou.

A jak vy bojujete se svou leností, zvykem, strachem, pohodlností?

text od Lisarah:

Už nehledám důvody

Jak se máš?

Odkud jsi?

Co jsi studoval?

Seznamovat se

už unavuje

pořád dokola

řešit

stejné otázky

dostávat

stejné odpovědi

ale bez toho

to asi nejde

Chci se vdát

nechci se vázat

Chci se zamilovat

nechci nic dát

ale bez toho

to asi nejde

*********

Na co se můžete těšit za týden? 

Na příště Lisarah zadala jako téma název Fulghumovi knihy: Drž mě pevně, miluj mě zlehka

Téma 77: Pět věcí...

text od lisarah:

Pět věcí, které jsou součástí mých nynějších dní a těší mě

I.

Probudit se a uvidět z postýlky vykukující hlavičku. Modřinka už je vzhůru, překulila se na bříško, kouká na mě, směje se. Další úžasný den s ní začíná.

II.

Polibek od manžela. Každé ráno, i když jsem ještě v polospánku, manžel přijde a dá mi na rozloučenou políbení.

III.

Procházka. Mám ráda náš (ehm, tedy Modřinky) kočárek. Krásně se s ním jezdí, je prostorný, Modřinka je v něm ráda na bříšku. Mám ráda, když svítí sluníčko, když malá usne a já si sednu s knížkou na lavičku.

IV.

Když dítě spí. To můžu tolik věcí! Natáhnout se na gauč, pustit si seriál/film/youtuberku Mamalifestyle, číst si, spát. Nebo stát nad kolébkou a dívat se na tu andílkovskou spokojeně oddechující dušičku. Copak z toho asi dělám nejčastěji? Já myslím, že matkám je to jasné:-).

V.

Esemesky, co si posíláme s mámou. Jsme od sebe sto kilometrů, vidíme se málo, ale každý den si musíme alespoň napsat. A je jedno, zda jde o praktické informace, přání hezkého dne, úsměvná historka, otázka ohledně Modřinky. Můžeme si říct/napsat/zavolat cokoliv.

text od Medy:

Pět věcí, které jsou součástí mých nynějších dní a těší mě

Milá Lisarah, 

zdravím Tě z druhého konce světa a děkuji Ti za toto téma, dnes budu stručná. Těším se na Tvých pět věcí.

láska

východy slunce na vinohradu

čokoláda

sauna a vířivka

svoboda

*********

Na co se můžete těšit za týden? 

Na příště Meda zadala téma: Už nehledám důvody, proč to nepůjde, ale způsoby, jak to půjde

Téma 76: Co nebolí, to neroste

text od Medy:

Co nebolí, to neroste

Nedávno mě má báječná kamarádka, co čte tento blog, prosila, abych taky občas napsala něco veselého. Tak se o to dnes pokusím, ačkoliv jsem si, ani nevím proč, zvolila tohle vážné téma. 

Dívám se na svoje ruce, které jsou oteklé, s polámanými nehty, po shellacu ani památky, odřené a pořezané od větví a usmívám se. Když píšu tenhle příspěvek, moje ruce sice pořád znají prstoklad, ale mé prsty už klávesy necítí. Usmívám se. Pravou ruku už nesevřu v pěst, levou ještě tak na půl, ale usmívám se. Našla jsem tu něco, co vyváží každou bolest.

Při stříhání na vinohradu si občas povídáme, někdy česky, někdy anglicky. Nedávno jsme mluvili o tom, jak při téhle práci občas otevíráme krabičky ve své hlavě, ve kterých jsou ukryty vzpomínky, o kterých jsme si mysleli, že už jsme je poztráceli. Třeba já jsem si včera vzpomněla na takovou dětskou hru, kdy prsty jako nohy chodí po tváři, "zazvonil (na nos), zaklepal (na čelo), očistil si boty (o rty)", takhle nějak to bylo... Mohly mi být tak tři možná čtyři roky. Člověk si prý pomatuje úplně všechno, co v životě prožil. Všechno je to zapsáno v jeho buňkách. Jen se ke svým vzpomínkám neumíme dostat. Nevíme jak otevřít tu či onu krabičku. Ten pocit byl tak nádherný. Vědět, že to všechno pořád mám, že vzpomínky na všechny ty, co už tu nejsou, pořád nosím v sobě.

Luci a příště už to opravdu bude veselé.

text od lisarah:

Co nebolí, to neroste

Láska je bolest

Zamilovat se bolí

Nevěřím vašim řečem,

že je to krásný.

Prostě to bolí.

Vždycky.

Někoho.

Mámu, že jí utíká syn k jiné.

Tu druhou, kterou opouštíme.

Nebo jen podvádíme.

Život se rodí v bolestech,

proč by to s láskou mělo být jinak?

Ždímeme srdce, až z něj krev kape.

Bolí to.

Sílí to.

Milujeme víc.

*********

Na co se můžete těšit za týden? 

Na příště Lisarah zadala téma: Pět věcí, které jsou součástí mých nynějších dní a těší mě