Tichošlápek
"Tiše, potichoučku. Teď půjdeme do schodů tak potichu jako myška, jako
tichošlápek," postrkovala něžně Bětku do zad babička.
Byla noc. Sídliště utichlé a smutné. Její bačkůrky cvakaly o podlahu, i
když se snažila, jak nejlépe uměla.
"Babi, co je to tichošlápek?" Bětky hlas zazvonil ze čtvrtého
poschodí.
Babička si přiložila šátek před ústa.
Sníh v říjnu. Opatrně nastartovala a v duchu si při tom opakovala, nejdříve
pás, pak vyřadit, spojku, ručku, pomalu se rozjet. Neřídila mnoho let.
Tolik činností už je teď jen na ní a to ještě svého muže ani nepochovala.
Lidé se pomalu začali scházet.
Rakev byla odkrytá, ale ona nemohla popadnout dech, aby došla až k ní.
Nikdo ji nepodpíral, protože svého jediného syna už taky pochovala. Bětku
hlídala sousedka. Vnučka jednou pochová ji.
Dokráčela až k oltáři, sedla si před rakev, protože klečet už nemohla a
odříkala poslední modlitbu. Rakev zaklapla. Možná, kdyby byl člověk celý život
sám, nikdo by mu neumíral, napadlo ji, když opouštěla kostel.
text od Lisarah:
Tichošlápek
Koukej, kam šlapeš
A hlavně tiše!
Jinak nikam nedojdeš
jisto jistě!
Buď opatrný
Přetvařuj se
Skrytě škoď
Vyčkej
Tvůj čas přijde
Každý pozná
Co jsi zač
A ty se budeš smát
*********
Na co se můžete těšit za týden?
Na příště Lisarah zadala téma Léto, čas útěků od života.
Žádné komentáře:
Okomentovat