Téma 77: Pět věcí...

text od lisarah:

Pět věcí, které jsou součástí mých nynějších dní a těší mě

I.

Probudit se a uvidět z postýlky vykukující hlavičku. Modřinka už je vzhůru, překulila se na bříško, kouká na mě, směje se. Další úžasný den s ní začíná.

II.

Polibek od manžela. Každé ráno, i když jsem ještě v polospánku, manžel přijde a dá mi na rozloučenou políbení.

III.

Procházka. Mám ráda náš (ehm, tedy Modřinky) kočárek. Krásně se s ním jezdí, je prostorný, Modřinka je v něm ráda na bříšku. Mám ráda, když svítí sluníčko, když malá usne a já si sednu s knížkou na lavičku.

IV.

Když dítě spí. To můžu tolik věcí! Natáhnout se na gauč, pustit si seriál/film/youtuberku Mamalifestyle, číst si, spát. Nebo stát nad kolébkou a dívat se na tu andílkovskou spokojeně oddechující dušičku. Copak z toho asi dělám nejčastěji? Já myslím, že matkám je to jasné:-).

V.

Esemesky, co si posíláme s mámou. Jsme od sebe sto kilometrů, vidíme se málo, ale každý den si musíme alespoň napsat. A je jedno, zda jde o praktické informace, přání hezkého dne, úsměvná historka, otázka ohledně Modřinky. Můžeme si říct/napsat/zavolat cokoliv.

text od Medy:

Pět věcí, které jsou součástí mých nynějších dní a těší mě

Milá Lisarah, 

zdravím Tě z druhého konce světa a děkuji Ti za toto téma, dnes budu stručná. Těším se na Tvých pět věcí.

láska

východy slunce na vinohradu

čokoláda

sauna a vířivka

svoboda

*********

Na co se můžete těšit za týden? 

Na příště Meda zadala téma: Už nehledám důvody, proč to nepůjde, ale způsoby, jak to půjde

Téma 76: Co nebolí, to neroste

text od Medy:

Co nebolí, to neroste

Nedávno mě má báječná kamarádka, co čte tento blog, prosila, abych taky občas napsala něco veselého. Tak se o to dnes pokusím, ačkoliv jsem si, ani nevím proč, zvolila tohle vážné téma. 

Dívám se na svoje ruce, které jsou oteklé, s polámanými nehty, po shellacu ani památky, odřené a pořezané od větví a usmívám se. Když píšu tenhle příspěvek, moje ruce sice pořád znají prstoklad, ale mé prsty už klávesy necítí. Usmívám se. Pravou ruku už nesevřu v pěst, levou ještě tak na půl, ale usmívám se. Našla jsem tu něco, co vyváží každou bolest.

Při stříhání na vinohradu si občas povídáme, někdy česky, někdy anglicky. Nedávno jsme mluvili o tom, jak při téhle práci občas otevíráme krabičky ve své hlavě, ve kterých jsou ukryty vzpomínky, o kterých jsme si mysleli, že už jsme je poztráceli. Třeba já jsem si včera vzpomněla na takovou dětskou hru, kdy prsty jako nohy chodí po tváři, "zazvonil (na nos), zaklepal (na čelo), očistil si boty (o rty)", takhle nějak to bylo... Mohly mi být tak tři možná čtyři roky. Člověk si prý pomatuje úplně všechno, co v životě prožil. Všechno je to zapsáno v jeho buňkách. Jen se ke svým vzpomínkám neumíme dostat. Nevíme jak otevřít tu či onu krabičku. Ten pocit byl tak nádherný. Vědět, že to všechno pořád mám, že vzpomínky na všechny ty, co už tu nejsou, pořád nosím v sobě.

Luci a příště už to opravdu bude veselé.

text od lisarah:

Co nebolí, to neroste

Láska je bolest

Zamilovat se bolí

Nevěřím vašim řečem,

že je to krásný.

Prostě to bolí.

Vždycky.

Někoho.

Mámu, že jí utíká syn k jiné.

Tu druhou, kterou opouštíme.

Nebo jen podvádíme.

Život se rodí v bolestech,

proč by to s láskou mělo být jinak?

Ždímeme srdce, až z něj krev kape.

Bolí to.

Sílí to.

Milujeme víc.

*********

Na co se můžete těšit za týden? 

Na příště Lisarah zadala téma: Pět věcí, které jsou součástí mých nynějších dní a těší mě

Téma 75: Když nemůžeš, tak přidej!

text od lisarah:

„Když nemůžeš, tak přidej!“

Crrr.

Budík. Jsou tři hodiny ráno. Kdo by si nařizoval buzení na tuto hodinu? Žena, co je týden po porodu, dítě jí zatím nepřibírá, a tak ho má budit na jídlo.

Vstát, dojít do kuchyně, vyndat lahvičku ze sterilizátoru, přelít do ní vodu z termosky, zkusit teplotu vody, přihřát v mikrovlnce, tak na deset vteřin, otevřít skříňku, vytáhnout krabici s umělým mlíkem, otevřít ji, umělohmotnou odměrkou odměřit potřebný počet zarovnaných dávek, nasypat je do lahvičky s vodou, přidat do toho osm kapek espumisanu, ještě že existuje, to je záchrana, zašroubovat lahvičku, dát na ní víčko, protřepat lahvičku, aby se voda se sušinou smíchala. Vrátit se do ložnice, probudit dítě, jak se vrtí, vrčí, mládě krásné. Dát miminu lahvičku do pusinky, lačně saje. Přidržovat lahvičku, vzít dítě do náruče, ááá zase se spustil monitor dechu, rychle přiskočit k postýlce a vypnout ho. Vzít dítě do náruče, položit ho na rameno, čekat na odříhnutí. Vstát, přejít z ložnice do dětského pokoje, přebalit dítě. Vrátit se do dětského pokoje, položit dítě do postýlky, zapnout monitor, dojít do kuchyně vypláchnout lahvičku. Vrátit se do ložnice, zjistit, že se dítě poblinkalo. Vzít dítě z postýlky, ááá zase!, přiskočit a vypnout, odejít do dětského, převléct dítě. Hm, a znovu ho přebalit. Vrátit se do ložnice, položit dítě, zapnout monitor, lehnout si, nastavit budíka na šestou, to je už za hodinu a půl! Vstát a jít se podívat, jestli se malému nesvezla čepička či snad rukavičky. Dvacet minut se dívat na ten miniobličejíček. Jít si konečně lehnout.

Tohle prožíváte první měsíce, když máte pohodové, spavé, nebrečící dítě. Říkáte všem, jak je to super, že si nemůžete stěžovat, naopak. Žijete v oparu únavy, ale hlavně v oparu štěstí.

Proto se rozhodnete pořídit si brzy druhé dítě.

A pak třetí.

text od Medy:

Když nemůžeš, tak přidej

"Když nemůžeš, tak přidej." 

Co když to neznamená jen běžet rychleji?

Co když to znamená - "když nemůžeš, tak přidej...

... trochu fantazie

... trochu snů

... trochu odvahy

... trochu úsměvů

... trochu píle

... trochu lenosti

... trochu radosti ze života?

Co když to znamená, že když přidáte, ale máte špatnou mapu, dostanete se jen rychleji na nesprávné místo?

Pořád jsem kroužila na dráze a ve finiši se vždycky divila, že jsem zase na startu.

Když jsem se snažila zrychlit, doběhla jsem vždycky jen rychleji na stejné místo - na start.

Pak jsem sebrala odvahu a dráhu opustila.

Připustila jsem, že nemusím pořád o něčem přemýšlet, pořád o něco usilovat, že někdy bohatě stačí jen být.

*********

Na co se můžete těšit za týden? 

Na příště Meda zadala téma: Co nebolí, to neroste