čtvrtek 28. února 2019

Dopis sedmdesátý šestý

Medo,

koukám z okna, venku je slunečno. Je devět ráno a já už mám pocit, že je poledne. Vstávala jsem v šest. Modřinka má ve školce maškarní bál, šla za princeznu, hrozně se těšila. Ouško měl ráno kontrolu a očkování. Dnes je mu šest měsíců. Váží a měří, co Modřinka v roce. Vše tak utíká a já přitom vzpomínám, jak jsem v srpnu ležela na operačním sále a miminko mi vyndávali z bříška. Prostě se dojímám, ale to maminky musí.

Včera jsem byla ve Světozoru na cestovatelské přednášce Ladislava Zibury. Bylo to o jeho letní cestě po Evropě (na podzim z toho napíše svoji čtvrtou knihu). Je to mladý kluk, ročník 92, má svůj humor a myslím, že umí dobře své zážitky s poznáváním zemí a lidí předávat. Tentokrát cestoval stopem a projel Litvu, Lotyšsko, Estonsko, Finsko, Švédsko, Řecko, Rumunsko, Srbsko a Albánii. Tedy jestli jsem na něco nezapomněla. Vyprávěl o tom, proč cestuje sám (víc vnímáš samotu, nutí tě to komunikovat s místními; ten druhý tě nestrhává povídáním do minulosti, do Čech; soustředíš se na okolí...). Už poosmé strávil své narozeniny sám v cizině.  Mně se strašně líbil hlavně ten první koncept, kdy chodil pěšky, to podle mne vše ještě víc prožíváš. Pak jezdil na kole. Oboje mu lékaři zakázali, proto ten autostop. Bylo hezké se dvě hodiny procházet odtažitým severem, posedět v albánské kavárně a vidět špinavé řecké ulice.

V srbské české vesnici České selo mají jen dvě ulice - jedna se jmenuje Jan Hus, druhá Václav Havel. No, nevypovídá to o našem národu vše?

Já Ti tu povídám o cestách, když zrovna jsi mezi nimi. Tak snad mi to promineš.

Nebyla bych smutná z toho, že už tu nedokážeš šťastně žít, radovala bych se z toho, že si to dokážeš přiznat a dokážeš a máš tu možnost žít tam, kde Ti bude nejlépe. To je velká svoboda.

Jsem ráda, že se kniha líbila. Já hrozně ráda půjčuji knížky a čekám na reakce. Musím říct, že teď knihy i více kupuji. Říkám si, že to si jednou musí přečíst děti. Je to bláznovství, většina těch knih zapadne, za dvacet let budou nové současné knihy, ale to nevadí, už za tu možnost, že některá z těch mých oblíbených by je taky mohla oslovit, to stojí.

Brzy se uzdrav a těším se na naše třetí setkání, než nás zase rozdělí kontinenty.

Lisarah

Žádné komentáře:

Okomentovat