Téma 97: Obraz nakřivo

text od lisarah:

Obraz nakřivo

V dětském pokoji máme pastel od Wandy z Nového Mexika. Kdo je Wanda? Tchánova bratrance třetí žena.

Vloni v květnu zde byla celá rodina na návštěvě. Wanda maluje (kdysi absolvovala i stáže u nějakých amerických malířů - bohužel moje angličtina je slabá, navíc Wanda vyprávěla s takovým zaujetím, že se jí nedařilo mluvit pomaleji a jednodušeji, abychom jí rozuměli. Navíc, za ten rok a půl jsem zapomněla i to, co jsem z její řeči pobrala.) Přivezla několik volných listů jako dárky - jinak by to bylo složité na přepravu. My si s mužem vybrali ten nejoptimističtější a nejhezčí. Je na něm zachycená reálná krajina (čeho už nevím, ale mělo by to z druhé strany být napsané). Barvy jsou svěží, jasné. Opravdu jsem z obrázku měla radost.

Doma jsme přemýšleli kam s ním. Padlo rozhodnutí, že ho umístíme do připravovaného dětského pokoje. Dobře, místo máme, teď sehnat rám. Nedařilo se nám nic vhodného najít (Špatný rozměr kresby? Výrobci produkují nesmyslné tvary rámů? Kdo za tento problém může?). Nakonec jsme se smířili s verzí jemného rámu a bílé „pasparty“ okolo. Slovo pasparta je v uvozovkách proto, že rám je větší než rozměr kresby, a tak jsme pod něj položili bílý papír, aby to vypadalo jako pasparta. Popisuji to krkolomně, ale nevypadalo to ve výsledku vůbec špatně.

Teď ten kámen úrazu - obrázek se každou chvíli posune, takže většinu času koukáme na křivý obrázek v jemném rámečku. Ano, tak to prostě je, tohle vyprávění nemá žádnou pointu, jen zachycuje realitu bez přikrášlování. Tak se podívejte na ten obrázek, ať z tohoto čtení aspoň něco máte:

(pozn.: Než jsem stačila vyfotit v podobě, která mě k textu inspirovala, manžel obraz narovnal. Zrada!)

text od Medy:

Obraz nakřivo

Vztahová inteligence holek na vysoké na tom není zrovna nejlíp, často je to jejich první exkurze mimo domov. (Kde se toho o vztazích obvykle moc nedozví, o to méně, jsou-li z neúplné rodiny.) Jí bylo teprve dvaadvacet a pořád měla potřebu mluvit o nedokonalostech toho druhého. Jako by sama nebyla dost obraz nakřivo. 

Tehdy byla se svým mužem ještě krátce, seděli ten večer v přítmí kavárny a ona mu vysvětlovala (nikoliv vyčítala), co jí vadí a jak se cítí nepříjemně, když dělá to a to. A jak mu to říká, protože jí na jejich vztahu záleží a nejedná se tudíž o žádnou buzeraci. Bývala terapeutická, nejen proto, že studovala psychologii, ale hlavně proto, že měla velké ambice nenechat svůj první vztah ovládat pocity. Všechno vyslechl. Ale neřekl nic. Jako obvykle. Mlčel dlouho. Pravděpodobně toužil po konci tohoto tématu. Vždy byl naprosto imunní k jejím citovým výlevům a tak se k sobě dokonale hodili. 

"Co si o tom myslíš?" nedala se, "určitě je taky něco, co ti na mně vadí." Ženy mají zvláštní sebemrskačské sklony. Dlouho přemýšlel. Najednou jeho tvář na okamžik vypadala, že na něco přišel. Pak se další drahnou chvíli zdráhal kritiku na její osobu vyslovit. Konečně se osmělil a řekl s naprosto vážným výrazem:

"Víš, vadí mi, když mluvíš u filmu."

A ona v tu chvíli věděla, že s tímhle chlapem bude mít sladký život. 

*********

Na co se můžete těšit za týden? 

Na příště Meda zadala téma Být sám sobě otázkou.

Téma 96: Amygdala

text od Medy:

Amygdala

Já to ještě nepochopila

Ale všimla si

Má amygdala

Jde mi o život

Co jsem budovala 

Tak dlouho 

O mou autonomii

O mé zázemí

O mé soukromí

Těžce dýchám

Mlčím

A přitom chci křičet:

"Dost!"

Vyčkávám

A přitom chci utéct

text od lisarah:

Amygdala*

Loupu mandle. Vezmu pytlíček. Nůžkami odstřihnu horní část. Vše vysypu do velkého hrnku s modrými puntíky a zaleju vařící vodou. Chvilku čekám. Vezmu polévkovou lžíci a z hrníčku vylovím pár mandliček. Po jedné je beru do ruky a shrnuji z nich slupku. Odhalené plody - vlastně semena - vkládám do připravené mističky. Byla jsem trpělivá a počkala dost dlouho, takže se slupky odlupují už po jemném doteku mých prstů.

Tuhle činnost mám ráda. Patří k zimnímu času. Patří k mému dětství.

* z řečtiny: amygdale - mandle (zdroj: slovnik-cizich-slov.abz.cz)

*********

Na co se můžete těšit za týden? 

Na příště Lisarah zadala téma Obraz nakřivo.

Téma 95: Kdybych vás miloval méně, dokázal bych o tom mluvit více.*

* citát z románu Emma od Jane Austenové

text od lisarah:

(Ne)mluvit o lásce

Nemluv o lásce,

pokud to myslíš vážně.

Neříkej, že máš rád.

Dokaž to.

Nečekej vyznání,

ale silné objetí.

Nekřič, že miluješ.

Miluj.

Mlč, lásko.

text od Medy:

Kdybych tě miloval méně, dokázal bych o tom mluvit více

Některé věci přicházejí až s věkem. Patří mezi ně nakupování kvalitního spodního prádla, pohodlného oblečení z přírodních materiálů, kožených bot; jedení oliv a avokáda; pití piva, portského a dobrého rumu; úbytek sebeobviňování, pozorování a hodnocení druhých lidí; tulipány; vůně růží; Novosvětská (o tomhle se musím rozepsat, teď čtu dvě knihy - Lišky na vinici a Hovory s TGM, shodou okolností zde zaznívá myšlenka tzv. Nového světa, ale ty řádky jsou platné i dnes, myslím, že o životě založeném na svobodě a souladu s přírodou ještě uslyšíme, zároveň nás pořád fascinuje to nové - nové myšlenky, nové výzvy, noví lidé, nové lásky, nové světy, jsme jak neviditelnou nití přitahováni k čemusi, o čem sice nic nevíme, ale těšíme se, že to bude nové. Jak se však podařilo Antonínu Dvořákovi myšlenku, jež se tady tak krkolomně a neobratně snažím popsat slovy, zachytit hudbou, mi bude po zbytek života záhadou); třídění odpadu; pití vlažné vody; čtení klasických románů; občasné mluvení o pocitech a projevování citu - a zde rovnýma nohama skáču do tématu a už tam i zůstanu:

Jen jednou v životě mi chlapec napsal báseň, bylo to nějak takhle:

Znovu jsem Tě míjel na ulici

A uplynul další rok

Jestli si dnes ještě vzpomeneš?

Naše první ráno

Tys hledala v jízdním řádu

Já ve tvých očích

Kam dál

On je to vlastně jen můj domnělý překlad, protože byla rusky. Na tom ale vůbec nezáleží, vždyť k nám celý život mnohem silněji promlouvají jiné věci než slova. 

A nutně musím zmínit druhou báseň, kterou napsal jiný muž a ne pro mě, a která mě rozplakala:

Přes roztroušené skvrny zlat

housata vybíhají z vrat

a husopaska počítá je

na křivolakých cestách kraje. Ivan Blatný

Dříve jsem si (z mně neznámého důvodu) zakládala na tom, co kdo říká. Nejdříve o mně, pak mně. Jako by to, co někdo dělá, nemělo mnohem větší váhu. Vždyť to dělá a jen o tom nemluví!  

Když cestuju v zemích, kde slova ztrácejí smysl, protože jim nikdo nerozumí, uvědomuju si, že je vůbec nepotřebuju. Ani říkat, ani slyšet. U mých blízkých vím, že mě mají rádi, i když to neříkají  každý den, i když to možná neřekli nikdy. Je hezké to slyšet, ale můžu s tím žít, i když to neuslyším. Vypadá to, že jako spisovatelka budu brzy bez práce. Tak jak jsem před časem objevila kouzlo slov a opájela se jejich mocí, nyní se doznávám, že je v těch nejdůležitějších a nejkrásnějších okamžicích mého života nepotřebuju. 

*********

Na co se můžete těšit za týden? 

Na příště Meda zadala téma Amygdala.

Téma 94: Hologram

text od Medy:

Hologram (aneb gram holého těla v naší mysli aneb o sexu třikrát jinak)

Sex je tabuizován v každé kultuře. Ale proč? Odpoutává pozornost lidí od zásadnějších věcí odehrávajících se jim přímo před očima. Lidé se intuitivně zajímají o to, co je zakázáno a porušováním pravidel jsou zaměstnáváni celý život už po staletí. Důležité mezníky historie zinscenované mocí se přitom odehrávají bez nich.

-

Jelikož jsem zase zhlédla jednu hru, která mi hnula žlučí, úplně jsem se neovládla při rozhovoru, který jsem ten večer poskytovala časopisu Kalendárium o Pompejích. 

Redaktor: Vypovídá všudypřítomná erotika v umění tedy o primitivnosti tehdejší kultury? 

M: Vůbec ne, naopak! Vrcholná díla pracují s erotikou, protože v době vyspělé civilizace není žádné téma tabuizované a nástrojem moci. Ani sex. Naivní a mylná představa. Jen zobrazovali to, co činilo jejich život krásnější, plnější, veselejší, extatický. Dnešní kultura to nedělá jinak. I když naše pojetí bývá občas takové sebetrýznivé a ublíženecké a jejím prostřednictvím tady u nás rádi vzpomínáme na hrůzy minulosti, které jsme ani nezažili. 

Ano nechala jsem se unést. Jenže já už měla najednou nutkavou potřebu povznést naši kulturu někam výš. Možná dokonce ji přes toto období nějak přenést. Jak píše M. Třeštík "ironie, kritika a ukřivděná nostalgie", pod to bych se podepsala.

-

Helena byla vždycky roztomile upřímná. Dokázala nenuceně mluvit o věcech, které by jiným uvízly v krku. Naposledy, když jsem ji viděla, mi řekla: "Mám ráda sex. Je to způsob komunikace. Jen jsem zjistila, že lidé nemusí být zamilovaní, aby měli dobrý sex. Ani ženy a muži už vůbec ne. Ale i tak je lepší milovat." Znělo to najednou z jejích úst jako přikázání, umocněné pohledem na malé bříško, co se jí rýsovalo pod šaty.

text od lisarah:

Hologram

Občas si připadám neosobní, že to jsem já a přitom nejsem. Hologram bez duše. Tělo bez myšlenek. Živý automat. Vnímá, ale necítí. Vím, kdo jsem - žena, dcera, manželka, matka, sestra, kamarádka, sestřenice, neteř. Vymezená vůči druhým. A vůči sobě? Kdo jsem? Přemýšlím, čím se to definuje. Konáním? Ráda čtu a píšu. Nerada vařím. Jsem velký nervák. Často se snažím být pozitivní a hodná. Jsem doma s Modřinkou. Celé dny spolu. Užívám si to. Občas to nedávám. Stačí to?

Kdybych já byl někdo cizí, jak bych se hodnotila? Viděla bych nezaujatá dobrého člověka, kterým bych chtěla být? Dokážu být lepší, než jsem? Nebo jedu na doraz? Čím víc o tomto tématu přemýšlím, tím víc tápu. Otázky bobtnají, odpovědi nenaskakují. Vím jediné - jsem.

*********

Na co se můžete těšit za týden? 

Na příště Lisarah zadala citát z románu Emma od Jane Austenové:

"Kdybych vás miloval méně, dokázal bych o tom mluvit více."