Medo,
tak já tedy udělám, co
jsi chtěla Ty - odepisuji ihned po obdržení Tvého dopisu.
Je půl dvanácté v noci,
kolem mě kupičky oblečení a kufr; příprava na odjezd do Vídně.
(Není to úžasné, že ses vrátila z Amsterdamu a
já jedu ten samý týden do Vídně? Mně to úžasné připadá! Ty možnosti, vzruchy,
cesty, dálky, objevování. Kolik toho máme. Stačí jen chtít a trochu tomu
pomoci.)
Tebou popsaná příhoda z metra
mě nutí popsat moji dnešní návštěvu kavárny.
(M: Cože?
L: Ano, souvisí to spolu.)
Tento týden se na
Palmovce otevřela nová kavárna Alf & Bet. Vím to z instagramu.
(A proto mě napadlo o tom psát, protože v tomhle
vidím sílu internetu a mobilů - nežít jimi, ale žít i díky nim. Podnikat,
objevovat, dozvídat se. A pak se tam vypravit a něco zažít, zkusit, ochutnat.)
Úžasně velký prostor, otevřené
pracovní části, bezbariérový vjezd, to místo má to něco,* co má podnik mít.
(*Nejenom dobré kafe, které je tu samozřejmostí,
protože podnik spadá pod Ema espresso
bar, kde víme, že kafe je prvotřídní.)
Modřinka mi usnula, když
jsem vjížděla do kavárny (zn. ideál). Seděla
jsem na vysoké židli, popíjela cappuccino, rozevřela jsem knihu v polovině,
nalila si vodu ze džbánku a vnímala. Vnímala jsem tu novost, chuť být tu pro
lidi, dát jim dobrý podnik, kvalitní služby. Lidí bylo málo, nabídka zatím taky
omezená, než se o podniku trochu dozví okolí. Ale ti lidé, co chodili, byli
nadšenci. Ptali se na výrobky, na kafe, co plánují, jak podnik funguje, kdy
rozjedou pečení chleba...
Byl to zážitek.
Víš, kdybych nesledovala
sociální sítě, asi se o podniku časem dozvím. Ale už bych nezažila tu jeho
novorozeneckou chuť do života.
Dobrou noc.
Lisarah
Žádné komentáře:
Okomentovat