Téma 27: Stěhování

text od lisarah:

Stěhování

Život zabalený do krabic. Měla, má, a ještě nějakou dobu bude mít. Když on s ní nikdo dlouho nevydrží. Nebo ona s nimi? Záleží na tom? Za poslední dva roky se stěhovala šestkrát. Z koleje do podnájmu. Tam vydržela tři měsíce, než se pohádala s Jitkou. A tak se přestěhovala k Markovi. A pak ke Štěpánovi. A pak k Tomášovi. A pak k Pavlovi. A pak k Michalovi. Nyní ji čeká šťastná sedmička. Prý šťastná. A poprvé se rozhodla odstěhovat se k sobě. Malá garsonka. Jen ona, jen její věci, její myšlenky. Bojí se, jak to zvládne. Těší se, že se lépe pozná. Celou dobu potřebuje být sama, věděla to. Ale až nyní sebrala k tomu odvahu. Proč teď? Prostě teď. Přirozený vývoj. Anebo něco jiného. Ať je to, co chce, hlavně, že je to tady. Červená pohovka. Lampa made in Ikea. Miniaturní kuchyňská linka. Květinový vzor záclon. Zálibně si vše prohlíží. Cítí zodpovědnost za svůj život. Poprvé ji nehází na rodiče, kamarádky, chlapi. Sama za sebe. Sama se sebou. Poznat se. Žít po svém a ne po Tomášově či Pavlově způsobu. Ukotvit se a přitom nabrat vítr do plachet. Vyndá z krabice svůj putovní (= oblíbený) hrníček, otevře dvířka a umístí jej na poličku. Tak málo stačí, aby se tu cítila doma.                                                                                                                          . 

text od Medy:

Stěhování

Nedávno jsem se přestěhovala do nového světa.

Byla jsem nemocná, uzdravila mě jedna kniha...

Přestěhuj se za mnou.

Vyklidím Ti polovinu skříně.

Můžeš sedávat na mé židli. Na té u okna.

Můžeš spát na mé půlce postele. I když jsem Ti to nikdy dřív nedovolila.

Uvařím ti každé ráno kávu, skutečně silnou, do svého zeleného hrnečku.

Můžeš si přečíst všechny mé knihy. Půjčím ti je i na cesty.

Vyčistím koberec od kočičích chlupů.

A vyhodím všechny květiny, na které jsi alergický.

Sundám obraz Salvatora Dalího, ten, co Tě vždy tolik rozčiloval.

Vyndám baterku z hodin nad postelí.

Budu si s Tebou před spaním prohlížet komiksy.

Pořídím si nový počítač.

Přejdu mlčením černé chlupy v povlečení.

Dovolím Ti válet se v posteli v džínách.

Budu se s Tebou milovat na mém taburetu, i když se tím příšerně poškrábou parkety.

Budu zatahovat závěsy.

Dovolím Ti mít na skříni červenou krabici s angličáky. I když nesnáším červenou barvu.

Dovolím Ti kouřit z okna.

Budu poslouchat, co říkáš.

Budu se ptát, jak ses měl v práci.

Nebudu mluvit o Tvé bývalé ženě.

Nebudu říkat: „Nepískej si, prosím.“

Nebudu nosit mokasíny od Vagabondu.

Budu si malovat černé linky.

...

Prostě už se přestěhuj.

**********

Na co se můžete těšit za týden? 

Na příště Meda zvolila téma Rozhovor s hvězdou. A rovnou i s uvedenými otázkami:

Jaká kniha Vás v životě nejvíc ovlivnila?

Jaké bylo Vaše dětství, kdo vás v životě nejvíc ovlivnil?

Co právě máte ve sluchátkách?

Jaký film máte nejradši?

Kdybyste mohla něco na světě otočit o 180°, co by to bylo?

Kdybyste mohla jednu věc ve Vašem životě vrátit a udělat jinak, jaká by to byla?

Jakých vlastností si na sobě nejvíc ceníte?

Téma 26: Báseň Josefa Hory

Text od Medy:

Cesta

čekala jsem na tebe dvacetdevět let

hned jsem věděla že jsi to ty

to tebe jsem si vysnila

ty oči

chybí mi vysvětlení

nevyřčené

budu čekat na světlo

budu čekat na znamení

vím že jsi zažil plno těžkostí

ty se vrátíš

a poznáš tu cestu

taky se ti o ní zdálo

jen už si to nepomatuješ

čekal jsi na mě třicet sedm let

jsem ztracená

v srdci světa

tam odkud ses vrátil se vydám

žít na tom slunci

co hladilo tě na kůži

sevřít v dlaních písek

co hřál tě do chodidel

jakou tam mají kávu?

a za vydělané peníze

a za ruce plné mozolů

a za roky samoty

koupím si tvou lásku

Text od Lisarah:

Chce pryč

Pryč. Chci pryč. Copak to nedokážeš pochopit?

Prosím tě, co to povídáš. Vždyť jsme se sotva před půl rokem nastěhovali.

Co to má společného s tím, že tu nechci být?

Nový gauč jsme koupili, já ho koupil, a byl tedy pekelně drahej, jestli si pamatuješ.

Nelíbí se mi tu. Dusím se tu. Chci výhled.

A to všechno montování skříní a zajišťování stěhováků a shánění bytu. Do háje, vždyť tu máme do konce roku smlouvu!

Ty mě nevnímáš, já mluvím o sobě.

Ty mě neposloucháš, prostě to nejde, takhle teď žijem.

Já toho mám ale dost. Ubíjí mne to. Chci cestovat. Vidět konečně New York. Plavat před snídání ve slané vodě. Žít na slunci.

Co ti tu se mnou chybí? No řekni.

Tam mi bude líp.

Beze mne?

Ano, bez tebe mi bude líp.

**********

Na co se můžete těšit za týden? 

Na příště Lisarah zvolila téma Stěhování.

Téma 25: Meloun

text od lisarah:

Meloun

Otevřela dveře do lednice.

Byly tam.

Zavřela dveře do lednice.

Znovu je otevřela.

Stále tam byly.

Dvě poloviny sedmikilového melounu.

Krásně červené s černými jadérky.

Hned si vybavila lepkavost na ústech a sladkost na jazyku tohoto ovoce, co není ovocem.

Vzápětí její první dojmy překryla hořkost.

Je to poslední věc od něho. Poslední dobro, co jí udělal, než odešel.

Přivře oči. Vidí ho, jak jde z obchodu, v ruce těžkou zelenou kouli. Svaly na pažích se mu napínají, soustředí se na cestu, aby nezakopl.

Proč to úsilí? Proč ho došel koupit, omyl ho mokrým papírem, rozřízl velkým nožem na dvě téměř dokonalé poloviny a dal ho do ledničky. Proč to úsilí? Když pár minut na to jí řekl, že od ní odchází. Ne do hospody s kluky na pivo, ale napořád - k jiné.

Neví, co má dělat. Ukrojit srpeček a sníst ho? Nechat ho shnít? Nebo raději rovnou vyhodit?

Zavře lednici, teď to nechce vyřešit.

text od Medy:

Meloun

Přišel jí email. „Vybíráme na Elišku, která půjde na svou malou Dorotku příští týden čekat domů.“  Těhotná kolegyně z jejich open spacu o sto obyvatelích. Ještě před týdnem tu holku ani neznala jménem. Je to absurdní společenství. Utvořené naprosto nedobrovolným způsobem. Podporující nezdravou soutěživost, závist, nenávist a ostatní zhoubu lidstva. Věděli jste, že nejvíce brutálních vražd páchají rodinní příslušníci nebo sousedi? Už jí korporátní život opravdu leze krkem!

Už ví, proč si ji vybrali do tohoto týmu, pro tuhle práci, protože je tak kultivovaná v reakcích, tak diplomatická, nerozčiluje se (nebo to alespoň nepocítí její okolí), nekřičí, snaží se vše vyřešit v klidu, je naprosto disciplinovaná, všechno příkoří po ní krásně steče, tak skvěle umí zvládat své emoce, až by se z toho jednomu chtělo zvracet. Je citově plochá. Je naprogramovaná na konstruktivní řešení konfliktů.

Chápeme, že... já vám rozumím... shodneme se však na tom... naším společným cílem je... pojďme se dohodnout... ano, to je pochopitelné, ale... v pořádku, to je normální, ale...

Jde si vytrvale za svým. Ale co je to JEJÍ? Je vyhořelá! Totálně! Umění vyjednávat a její smysl pro spravedlnost se v tomhle opláštěném skeletu u D1 rozpadá a zahnívá jak ovoce za výlohou nějakého maloměstského koloniálu. Svůj potenciál utápí v kalných vodách korporátu a v kalném víně pražských vináren.

Meloun. Hned několik asociací pro dnešní den: Těhotná kolegyně, co neví, jak se jmenuje. Teda už to věděla, ale zase to zapomněla, proč si to taky pomatovat, že? Meloun za výlohou, shnilý zevnitř – to je ona, na pohled pořád pěkný, ale uvnitř... Melounové plantáže,  neboli její sny o dalekých krajinách, kde ještě alespoň nějaká práce má nějaký smysl. Meloun jako symbol léta, ráchání se u břehu, slunce a odpočinku, který je ovšem pro ni v nedohlednu. 

Jen neprováhat tu vhodnou příležitost změnit si život...

**********

Na co se můžete těšit za týden? 

Na příště Meda zvolila báseň:

Druzí jen v duchu utíkají

ze země dešťů, mlh a zim

za zlatým rounem snů a bájí,

z nichž nové jaro dýchá jim —

neb kouzelný je dálky dým,

kouzelný přízrak nostalgie,

jež po tisíciletí bije

slovem mých předků, srdcem mým.

Tam daleko se vpravdě žije,

New York a Moskva, Paříž, Řím,

tam daleko se vzpíná šíje

za novým sluncem ohnivým.

 Josef Hora

Téma 24: Citát od Einsteina

text od Medy:

„Logika vás dostane z bodu A do bodu B. Představivost vás dostane kamkoliv.“ –Albert Einstein

Už znáte sílu představ? Víte, že když po něčem skutečně toužíte, kdy si něco opravdu z celého srdce přejete, přestavujete v těch největších detailech - cítíte vůni, chuť, dotýkáte se, slyšíte hudbu nebo šumění moře – je to vaše? Když se nemůžete rozhodnout, neptejte se „jaké by to bylo, kdyby“, ale představujte si, že tam jste, váš pocit vám odpoví za vás.

Jen ti nejšťastnější z nás vždy věděli, co chtějí v životě dělat, a šli si za tím. My ostatní hledáme. Jsem teprve na začátku cesty, ale ráda bych se s vámi podělila o to, co jsem zjistila – když nevíte, co chcete v životě dělat, dělejte a představujte si to, co milujete, vaše nadšení vás tam dovede.

„Neschopnost architektů vytvořit příznivé prostředí zrcadlí naši neschopnost najít štěstí v jiných oblastech života. Špatná architektura je selháním jak psychologie, tak plánů. Je to hmatatelně vyjádřený příklad tendence, kvůli níž si bereme špatné lidi, vybíráme nevhodnou práci a zamlouváme špatné dovolené: tendence nerozumět tomu, kdo jsme a co nás uspokojí.“^{Alain de Botton}

Až si odpovíte na otázku, kdo jsem, bude vám dávat smysl, proč některé věci děláte. Pochopíte souvislosti vašeho života. Dívejte se kolem sebe a hledejte věci, které máte rádi a říkejte si, proč je máte rádi, co to o vás vypovídá. Jestli je to v souladu s vámi. Proč je opravdu důležitá otázka. Konkretizujte.

Mám pro vás druhý úkol – sepiště si seznam toho, co milujete. Neomezujte se časem ani prostorem, pište prostě všechno, co vás napadne. Představujte si to. Čím barvitější vaše představy budou, tím lépe. Zkuste si uchovat pocit, který při tom budete zažívat, abyste dokázali, až to bude potřeba, sáhnout právě pro tento pocit a vyvolat si ho. A taky abyste ho poznali, když přijde a šli s ním.

Nacházejte věci, co vás uspokojí a potěší, a přemýšlejte o nich. Slibte si, že si každý týden jednu takovou věc dopřejete – můžou to být maličkosti – jahody, horká koupel, polibek, vůně posečené trávy, zmrzlina, Novosvětská, hedvábná košile, pomazlení se s kotětem, návštěva galerii... cokoliv...

Slyšeli jste někdy o „špatných plánech na štěstí“? Vznikají, když zaměníte to, co skutečně milujete za něco, co miluje váš partner, vaše rodina, vaši přátelé, co je standardem štěstí dnešní doby, co je život, jaký by chtěla mít většina lidí. Ale není to ten váš. Nenechte se svést ze své cesty. Ptejte se – mám to skutečně rád, uspokojuje mě to, činí mě to šťastným? Bohužel někdy zacházíme se svým životem neobratně a pak se divíme, že se cítíme rozladění, neuspokojení, nešťastní.

Buďte autentičtí! Prožívejte! Vnímejte se, vyzkoušejte si bezpečně experimentovat s vašimi pocity. Tohle je moje cesta, možná vám nepřijde pro vás vhodná, to je v pořádku, berte to jen jako nápad, každý si hledá svou vlastní cestu.

Ještě jedna věc na závěr – netrapte se, když se něco nepodaří podle vašich představ, každý neúspěch nás něčemu naučí, žijte z úspěchů. Když jste úspěšní, hýčkejte si ten krásný pocit a buďte na sebe pyšní.

text od lisarah:

Logika vás dostane

Měla to naplánované, měla to jasně spočítané. Dodělá vysokou školu, najde si práci v mezinárodní firmě, ve třiceti se vdá a do pětatřiceti si pořídí dítě.

Logika vás dostane z bodu A do bodu B.

Zamilovala se. Tři týdny po svatbě. Krutej žert osudu. Ukázka jeho moci. Co teď? Její muž byl fajn, ale Pavel, to byla láska!

Půl roku bojovala. Sama proti sobě. Nakonec nikdo nevyhrál. Rozvedla se. Ano. Odešla za Pavlem do Švédska. Ano. Byla s ním šťastná. Ano. Měla s ním dítě? Ne.

Pavel mít děti nemohl. Věděl to už spoustu let. Zatajil jí to. Neuměla jazyk. Neměla dobrou práci. Začali se hádat.

Půl roku bojovala. Sama proti sobě. Nakonec nikdo nevyhrál. Rozešla se s ním. Vrátila se domů.

Bylo jí pětatřicet. Byla sama. Nevěděla jak žít. Vešla do neziskovky. Když neví, co se svým zpackaným životem, bude pomáhat jiným.

Představivost vás dostane kamkoliv.

Z Afriky se vrátila těhotná. Otec neznámý. Má po kariéře. Sedí doma, vychovává tmavé dítě.  Je to těžké. Je šťastná.

**********

Na co se můžete těšit za týden? 

Na příště Lisarah zvolila letní téma: Meloun

Téma 23: Vypravování smyslem všeho

Text od lisarah:

Plyšový medvídek

Vypravování odhaluje smysl všeho, aniž by se dopustilo špatné definice. — Hannah Arendt

Jana je doma. Protože marodí. Bere antibiotika, je v pyžamu. Na stolku přečtené časopisy. V počítači shlédnuté díly oblíbených seriálů. Jana je doma a nudí se. Začne uklízet. Spíš jen tak porovnávat věci v šuplíkách. Má ráda pravé úhly a souměrnost. Utře prach. Vyleští umyvadlo. Porovná popadané knížky v knihovně. Přerovná všechno svoje oblečení. Vyřadí tři trička na doma a vyhodí jednu podprsenku. Pak se pustí do skříně s harampádím. Mišmaš všeho potřebného i nepotřebného. Odkladiště všeho. Jana si pobrukuje, když tu náhle ucítí v ruce něco hebkého. S křikem to upustí. Myš! Živé to nebude, neuteklo to. Podívá se pozorněji. Je to malý plyšový medvídek. Roztomilý i kýčovitý zároveň. Není její.

Je její. Té, co žila s jejím mužem před ní. Určitě je její. Jana ví, že by ho měla hodit zpátky za krabice, kde ho neuvidí. Jana ví, že by ho mohla vyhodit do koše, vždyť nikomu nechybí. Jana ví, že by neměla přemýšlet o jejich minulosti. K čemu? Nejsou spolu léta, ona si žije po svém na Severu, on je s ní několik let, ona je s ním šťastná.

*****

Je odpoledne. Probudilo ji zarachocení klíčů. Muž otevírá dveře, vchází do jejich světa. Ptá se, jak jí je. Jestli lépe. Její starostlivý Matěj. Odpovídá, že už je to lepší. Dokonce poklízela. Muž se jde převléknout do domácího. Jana se přesouvá s peřinou do obýváku. Poslechne si, co nového v práci. Pobaví se, co k večeři. Pustí si film. V deset půjdou spát. Normální den.

Jana je ale černá. Celým jejím tělem prostupuje plyš. Nemůže přestat myslet na dvojici, které byl Matěj součástí. Je jedno, že kdysi. Z vybledlé minulosti se stala křiklavá bodající přítomnost.

*****

Matěj měl svoji práci vždycky rád. Práce u rýsovacího prkna ho naplňovala, rozhovory s kolegy nenudily. Chodil do práce rád. Poslední týdny ještě raději. Doma ho to netěšilo. S Janou se nedalo vydržet. Neustále byla napružená, vyčítala mu každou maličkost. Tu pil špatně mléko, tu si vzal nevhodnou kravatu ke košili. Jana byla podrážděná. Nevěděl, co jí udělal. Ptal se. Prý nic. Nic jí není, co by jí bylo? Zase ten nastartovaný tón k hádce.

Pak k té hádce došlo. Nikdy se nehádali, až do této doby. Bylo to zlé. Křičeli, až do ochraptění. Špína slov se válela všude.

Nikdo nenašel sílu je zamést a vyhodit z bytu. Zůstaly s nimi. Visely ve vzduchu i druhý den, i druhý týden. I druhý měsíc.

*****

Je odpoledne. Vylekalo ji zarachocení klíčů. Muž otevírá dveře, vchází do bariér z krabic. Jana balí. On se mlčky přezouvá do pantoflů.

*****

Odešla. Kouká na poloprázdný byt. Je tu zase sám. Obchází místnosti. Přejíždí dlaní po policích, které přišly o svůj obsah. Tu si všimne v rohu předsíně malého plyšového medvídka. Vezme ho do ruky. Usměje se. Vybaví si, jak mu ho strejda koupil na pouti, aby ho přestalo bolet odřené koleno.

Text od Medy:

Příběh

Vypravování odhaluje smysl všeho, aniž by se dopustilo špatné definice. — Hannah Arendt

Vyprávím vám příběh, který se nestal. A přece bolí. Je z dalekého kraje, kde ona nikdy nebyla, kde krvavé listy révy na podzim trpí za naše hříchy. Anebo ne. Budu raději vyprávět příběh z jednoho pražského baru, kde byla a kde byl i on, i když jaksi omylem. A tak jak se lidé z důvodu neslučitelnosti povah rozvádějí, oni se ze stejného důvodu setkávají...

Jsi rozmazlená maloměstská holka, která z nudy neví, co by. Pocházíš z neutěšeného rodinného prostředí. Máš ráda své pohodlí, ráda nakupuješ krásné věci, máš ráda všechny ty snobské akce, na kterých je plno noblesních šatů, dobrého jídla a pití. Všechny ty honosné prostory. Máš ráda knihy, divadlo, povznášející hudbu, balet, kabaretní večery v Arše. Ráda dlouho spíš. Ráda tančíš. Máš ráda drahé parfémy a pěkné oblečení. Někdy se tváříš, že všechno víš. Ke všemu máš co říct, moc mluvíš. Občas skáčeš lidem do řeči. Mluvíš často o sobě. Už jsi zapomněla, co je to manuální práce. Lakuješ si nehty. Někdy jsi rozjívená, někdy zádumčivá. Jsi přítulná a dáváš svoje srdce na dlani. Jsi naivní. Věříš lidem a v lidi. Ráda se s lidmi objímáš a líbáš. Jsi vřelá. Ráda se směješ. Ráda chodíš do vináren a kaváren. Ráda pozoruješ lidi a neodpustíš si je hodnotit (alespoň vduchu). Máš potřebu všechno verbalizovat. Máš ráda slova. Máš ráda příběhy. Máš ráda básně. Ráda si idealizuješ – lidi, činy, vzpomínky... Ráda vymýšlíš příběhy, které se nikdy nestaly. Ráda v nich žiješ.

Nejsi dobrodruh, spíše kavárenský povaleč. Nejsi lehkomyslná jen snivá. Nejsi rozhodná. Neumíš všemu nerozumět. Neumíš některé věci přejít mlčením. Neumíš přijímat pochvalu. Neumíš přijímat kritiku. Neumíš odpouštět.

Všechno, co máš, sis vybudovala sama. A jsi na to náležitě hrdá. Sníš o bájných krajinách. Jdeš za dokonalostí jako osel za mrkví na proutku.

Jsi skromný vesnický kluk. Jsi nesmělý a málomluvný. Máš zvláštní dar vidět na všem to dobré. Pracuješ tvrdě. Brzy vstáváš. Tví rodiče spolu nežijí. Hodně toho z rodinné historie nevíš a co víš, o tom nemluvíš. Spoléháš na své kořeny. Upínáš se k nim a ke svým kamarádům. Myslíš si, že není nic, co bys nedokázal sám. Jsi ztracený. Jsi duší cestovatel. Jsi moudrý. Když jsi vystoupil na svou poslední horu, pocítil jsi lásku, kterou jsi do té doby neznal. Tam se mnohé změnilo. Jsi vděčný za každý den. Věříš sobě a své morálce. Jsi realista. Jsi staromilecký a tradiční. Miluješ svou rodinu nade vše. Často nevíš, co bys měl říct, ale vždycky víš, co bys měl udělat. Máš rád fotbal. Rád běháš a dlouho chodíš. Jsi zodpovědný. Neslibuješ nic, co nemůžeš splnit. Pískáváš si. Máš kolem sebe rád hodně lidí. Máš svá vlastní pravidla. Máš rád svůj domov. Rád buduješ. Máš rád západy slunce. Občas bereš věci příliš vážně. O svých cestách vyprávíš, jen když zapomeneš, že neumíš vyprávět příběhy. Tvůj svět má plno barev, jejichž odstíny zůstanou ostatním navždy utajeny.

Nemluvíš o svých pocitech. Neobjímáš se s lidmi. Vyhýbáš se lidem, co příliš mluví, co se tváří, že všemu rozumí a všude byli. Nikdy nikoho nesoudíš. Nenecháš nikoho mluvit do svého života. Neumíš tančit a zpívat. Neumíš odpočívat. Nemáš rád nudu.

Víš, kdo jsi a kam patříš. Znáš svou cenu. Jsi sobě oporou, když se všechno (a všichni) kolem hroutí. Bloudíš po světě a hledáš odpovědi na své otázky jako slepý zahradník plody v uhynulém sadu.

Kdybych ji měla označit za pohádkovou postavu, byla by určitě princezna. Kdybych jeho měla označit za pohádkovou postavu, byl by určitě budoucí král.

**********

Na co se můžete těšit za týden? 

Na příště Meda zvolila tento citát: 

Logika vás dostane z bodu A do bodu B. Představivost vás dostane kamkoliv. -  Albert Einstein