Meloun
Otevřela dveře do
lednice.
Byly tam.
Zavřela dveře do lednice.
Znovu je otevřela.
Stále tam byly.
Dvě poloviny
sedmikilového melounu.
Krásně červené
s černými jadérky.
Hned si vybavila
lepkavost na ústech a sladkost na jazyku tohoto ovoce, co není ovocem.
Vzápětí její první dojmy
překryla hořkost.
Je to poslední věc od
něho. Poslední dobro, co jí udělal, než odešel.
Přivře oči. Vidí ho, jak
jde z obchodu, v ruce těžkou zelenou kouli. Svaly na pažích se mu
napínají, soustředí se na cestu, aby nezakopl.
Proč to úsilí? Proč ho
došel koupit, omyl ho mokrým papírem, rozřízl velkým nožem na dvě téměř
dokonalé poloviny a dal ho do ledničky. Proč to úsilí? Když pár minut na to jí
řekl, že od ní odchází. Ne do hospody s kluky na pivo, ale napořád -
k jiné.
Neví, co má dělat.
Ukrojit srpeček a sníst ho? Nechat ho shnít? Nebo raději rovnou vyhodit?
Zavře lednici, teď to
nechce vyřešit.
text od Medy:Meloun
Přišel jí email. „Vybíráme
na Elišku, která půjde na svou malou Dorotku příští týden čekat domů.“ Těhotná kolegyně z jejich open spacu o
sto obyvatelích. Ještě před týdnem tu holku ani neznala jménem. Je to absurdní
společenství. Utvořené naprosto nedobrovolným způsobem. Podporující nezdravou
soutěživost, závist, nenávist a ostatní zhoubu lidstva. Věděli jste, že nejvíce
brutálních vražd páchají rodinní příslušníci nebo sousedi? Už jí korporátní
život opravdu leze krkem!
Už ví, proč si ji vybrali do tohoto týmu, pro tuhle práci,
protože je tak kultivovaná v reakcích, tak diplomatická, nerozčiluje se (nebo
to alespoň nepocítí její okolí), nekřičí, snaží se vše vyřešit v klidu, je
naprosto disciplinovaná, všechno příkoří po ní krásně steče, tak skvěle umí
zvládat své emoce, až by se z toho jednomu chtělo zvracet. Je citově
plochá. Je naprogramovaná na konstruktivní řešení konfliktů.
Chápeme, že... já vám
rozumím... shodneme se však na tom... naším společným cílem je... pojďme se
dohodnout... ano, to je pochopitelné, ale... v pořádku, to je normální,
ale...
Jde si vytrvale za svým. Ale co je to JEJÍ? Je vyhořelá!
Totálně! Umění vyjednávat a její smysl pro spravedlnost se v tomhle
opláštěném skeletu u D1 rozpadá a zahnívá jak ovoce za výlohou nějakého
maloměstského koloniálu. Svůj potenciál utápí v kalných vodách korporátu a
v kalném víně pražských vináren.
Meloun. Hned několik asociací pro dnešní den: Těhotná
kolegyně, co neví, jak se jmenuje. Teda už to věděla, ale zase to zapomněla,
proč si to taky pomatovat, že? Meloun za výlohou, shnilý zevnitř – to je ona,
na pohled pořád pěkný, ale uvnitř... Melounové plantáže, neboli její sny o dalekých krajinách, kde
ještě alespoň nějaká práce má nějaký smysl. Meloun jako symbol léta, ráchání se
u břehu, slunce a odpočinku, který je ovšem pro ni
v nedohlednu.
Jen neprováhat tu vhodnou příležitost změnit si život...
Na co se můžete těšit za týden?
Na příště Meda zvolila báseň:
Druzí jen v duchu utíkají
ze země dešťů, mlh a zim
za zlatým rounem snů a bájí,
z nichž nové jaro dýchá jim —
neb kouzelný je dálky dým,
kouzelný přízrak nostalgie,
jež po tisíciletí bije
slovem mých předků, srdcem mým.
Tam daleko se vpravdě žije,
New York a Moskva, Paříž, Řím,
tam daleko se vzpíná šíje
za novým sluncem ohnivým.
Josef Hora
Žádné komentáře:
Okomentovat