Je devět hodin ráno. Venku je hezčí verze podzimu - svítí sluníčko a mrazivě
to štípe přes svetr. Plínku, bodýčko, punčošky, kalhotky, mikinku,
bundičku, botičky, nákrčník, čepičku. Jenom tohle stačí, aby dítě bylo oblečeno
a mohlo vyběhnout ven. Maličkost, že? Přes léto je vše tak snadné - navlečeš
šaty, obuješ pantofle a jdeš. Přesto je podzim můj nejoblíbenější čas. Vždycky
jsem si myslela, pokud se někdy budu vdávat, že to bude na podzim. Nakonec se
tak nestalo, asi protože od jisté doby je pro mne i obdobím ztrát.
Na podzimu mám ráda ten okamžik, kdy si poprvé večer zapálím svíčku. Je to
taky období, kdy narůstá moje láska ke knihám. Když je čteš v horku na
lehátku, není to ono jako pod duchnou s hrnkem čaje poblíž.
Co to píšu? To ve mně vyvolalo to sluníčko venku! A taky to, že jsem ještě
posledních pár dní doma u rodičů. A taky to, že jsem spala jen dvě hodiny.
Přitom jsem chtěla psát o tom, jak na mě z Tvého dopisu dopadlo, že žiju v bublině
mateřství a slova jako programátorský kurz (cože??!), ajťák, kryptoměny, notebooky mi
připadají cizí; neznámý svět. Já hotl mám ty bodýčka a sluníčka a nočník:-).
Moc se mi líbí ten anglický citát v Tvém dopise. Mám to taky tak. S některými
lidmi, které už neznám, ale kdysi jsem je znala, se mi pojí jen nálada, jeden
drobný výjev, který přece nemůže obsáhnout vše, co bylo, a přesto tomu tak je.
Říkám si, jak se projeví těch tisíce hodin, kdy s Modřinkou jsem, v co
se přetaví. Jak bude vzpomínat na své dětství? Jak na mě bude vzpomínat?
Včera jsem s ní byla v herničce. (Ano, dnes je to celé o dětech.)
Nadšení, zajímavé a jiné hračky, než má doma, i autodráha a kuchyňka tam byly.
Pak k ní přišel jeden klouček a bacil ji kuželkou po hlavě. Chvilka pláče, boule
na čele. Je to přesně ten výjev, který o téhle návštěvě budu vyprávět, a přitom
bych mohla mluvit třeba o tom, jak si vlezla do plastového domečku, otvírala a
zavírala okýnka a dvířka, vykukovala na mě a nádherně se tomu smála. Ale nebudu.
Proč je lepší historka vždycky z té horší zkušenosti?
Medo, to se mi to dnes krásně psalo. Takhle dopoledne, všude ticho, slunce, čerstvý vzduch proudící otevřeným oknem, pohled na slunečnice. Hezky využitý čas, zatímco děda vzal
Modřinku na procházku.
Co Ty a podzim, jste přátelé?
Lisarah
Žádné komentáře:
Okomentovat