Dopis první

Milá Lisarah,

v rychlosti dokončuji tento dopis, abych ho stihla odeslat, než odjede můj vlak. 

Zase ten příběh. Pronásleduje mě. Ty to víš. Byla jsi při tom. Zvláštní okamžik, uzamčený v mé mysli jako to nejromantičtější, co se mi kdy přihodilo. 

"Tanči s tím, kdo tě přivedl, " říkávala moje babička a já o tom nikdy nepochybovala. Až do oné chvíle. Až doposud jsem nepřemýšlela nad tím, že by bylo všechno jinak. Takové myšlenky jsem si zakazovala. 

S něčím se Ti svěřím. Nejvíc jsem se vždycky bála, že život mých postav bude obyčejný. Zároveň jsem přesně po tom nejvíce toužila. Když se můj příběh ve smyčce vrátil na začátek, znovu jsem ucítila tu bodavou bolest blízko u srdce. Tu zprávu pro mě - tohle je ta nuda, kterou celý život hledáš. 

Podlomení jistot je vždycky dobrou i špatnou zprávou. 

Je to součástí příběhu - podnikat výlety do minulosti, které zaručeně roztočí kola vzpomínek a komplikovaných myšlenek protkaných červenou nitkou ryzích kdyby. Záhadou zůstává, proč dobrovolně podstupujeme toto jitření.

Ale hlavním důvodem, proč Ti tak spěšně zasílám svůj příběh, je jeho proměna. Absolutní. Novou esencí v tom příběhu je totiž vnitřní hlas. 

Rozeznat ho od všech ostatních je však tak těžké. Několik prvních pár let života, řekla bych, přímo nemožné. Ještě ho neznáme. Nevíme, jak zní. Nevíme, jak k nám promlouvá. Nevíme, zda to s námi myslí dobře. Nevíme, zda nevtipkuje. Jsme jako malé dítě, které ještě nepozná ironii, sarkasmus, škodolibé vrtochy ostatních, natož vlastní mysli. A pak to přijde. Ten okamžik zazáří jako záblesk. Ta chvíle se nám navždy vtiskne do paměti. Najednou se nám zdá jako to nejromantičtější, co se nám v životě přihodilo. Ten hlas zní krásně a přesto, pokaždé, když čteme nahlas své myšlenky sepsané na papír, není to on. Najednou je to pryč. Už nezní tak dokonale, tak líbezně jako v naší hlavě a skoro to ani nedává smysl. A někdy vlastně ani nepromlouvá, protože se jeho pokyny nedají verbalizovat. Spojit se se sebou samým je jako otevřít dveře do zahrady, spatřit krásný nový den a být si jistý, že ho prožijeme přesně podle našich představ. Vyžadovalo to také změnu na ich-formu. Těším se, co řekneš na můj nový příběh.

Čekám na Tvůj dopis, krásné dny na slunečném pobřeží.

Meda