Dopis třetí

Milá Lisarah, 

děkuji za Tvůj dopis, promlouváš v něm od srdce a toho jsem si na Tobě vždycky cenila. V té poctivosti k sobě a opravdovosti myslím začíná naše cesta k vnitřnímu klidu (inner peace, jak krásně nazývá angličtina), víra, že je normální, že se občas stydíme nebo bojíme a že nás to polidšťuje. Pokládáš si otázky, které Ti nedovolí ustrnout na místě. Znám jejich tíhu (i jejich sílu). Nepřestávej!

Jako správný ajťák jsem teď obklopena hned čtyřmi přístroji - dvěma notebooky, dvěma telefony. Právě jsem dočetla článek o kryptoměnách a i když jsem konečně přemluvila sama sebe k programování (a přihlásila se na kurz), říkám si, jestli tuhle dobu vlastně stíhám. Všechno se tak rychle mění. Nevím, jestli jsem si ještě před pár měsíci s nůžkama v ruce dokázala představit sebe takhle - v spleti znaků, kódů, anglických zkratek, v hluku a spěchu velkoměsta, přikovanou na jednom místě, s jedním výhledem z okna. A hlavně, že to bude vlastně fajn. Život přináší různé výzvy, kdybychom se na to dívali jako na animaci, vypadalo by to možná trochu komicky, třeba jako dětská hračka na pérku, s níž kinetická energie háže ze strany na stranu. Ale ona se pořád usmívá (asi se jí to líbí). Můj bývalý kolega jednou připodobnil svůj životní běh (tehdy i náročný pracovní běh), velmi trefně - že si připadá jako pejsek, kterému vždy pán hodí míček a on za ním běží, pak míček donese a znovu, pán hodí, on běží, třeba i na opačnou stranu a takhle pořád dokola, dokud se neunaví a jelikož je poslušný pejsek, ani ho nenapadne, že by taky mohl neběžet. Mívala jsem to podobně. S postupem roků už častěji rozmýšlím, jestli poběžím.

A jestli máš někdy pochybnosti, hádej, co jsem si zapsala druhý den v mé nové práci (tyhle zápisky jsem provozovala zhruba ještě další měsíc):

"Den druhý: Netuším, jestli to dokážu, sedím o polední pauze v kavárně opodál, asi abych ošidila sama sebe, že nejsem zase zpátky. Strašně se mi stýská." 

A na závěr něco k zamyšlení z rozhovoru, co zrovna poslouchám:

"People will always forget what you do and what you say but they will never forget how you made them feel."Malavika Varadan

Krásné dny v naší líhni talentů a brzy naviděnou!

M