„Když nemůžeš, tak přidej!“
Crrr.
Budík. Jsou tři hodiny ráno. Kdo by si nařizoval buzení na tuto hodinu?
Žena, co je týden po porodu, dítě jí zatím nepřibírá, a tak ho má budit na
jídlo.
Vstát, dojít do kuchyně, vyndat lahvičku ze sterilizátoru, přelít do ní
vodu z termosky, zkusit teplotu vody, přihřát v mikrovlnce, tak na
deset vteřin, otevřít skříňku, vytáhnout krabici s umělým mlíkem, otevřít
ji, umělohmotnou odměrkou odměřit potřebný počet zarovnaných dávek, nasypat je
do lahvičky s vodou, přidat do toho osm kapek espumisanu, ještě že
existuje, to je záchrana, zašroubovat lahvičku, dát na ní víčko, protřepat
lahvičku, aby se voda se sušinou smíchala. Vrátit se do ložnice, probudit dítě,
jak se vrtí, vrčí, mládě krásné. Dát miminu lahvičku do pusinky, lačně saje.
Přidržovat lahvičku, vzít dítě do náruče, ááá zase se spustil monitor dechu,
rychle přiskočit k postýlce a vypnout ho. Vzít dítě do náruče, položit ho
na rameno, čekat na odříhnutí. Vstát, přejít z ložnice do dětského pokoje,
přebalit dítě. Vrátit se do dětského pokoje, položit dítě do postýlky, zapnout
monitor, dojít do kuchyně vypláchnout lahvičku. Vrátit se do ložnice, zjistit,
že se dítě poblinkalo. Vzít dítě z postýlky, ááá zase!, přiskočit a
vypnout, odejít do dětského, převléct dítě. Hm, a znovu ho přebalit. Vrátit se
do ložnice, položit dítě, zapnout monitor, lehnout si, nastavit budíka na
šestou, to je už za hodinu a půl! Vstát a jít se podívat, jestli se malému
nesvezla čepička či snad rukavičky. Dvacet minut se dívat na ten
miniobličejíček. Jít si konečně lehnout.
Tohle prožíváte první měsíce, když máte pohodové, spavé, nebrečící dítě.
Říkáte všem, jak je to super, že si nemůžete stěžovat, naopak. Žijete
v oparu únavy, ale hlavně v oparu štěstí.
Proto se rozhodnete pořídit si brzy druhé dítě.
A pak třetí.
text od Medy:
Když nemůžeš, tak přidej
"Když
nemůžeš, tak přidej."
Co když to
neznamená jen běžet rychleji?
Co když to
znamená - "když nemůžeš, tak přidej...
... trochu
fantazie
... trochu snů
... trochu
odvahy
... trochu
úsměvů
... trochu píle
... trochu
lenosti
... trochu
radosti ze života?
Co když to
znamená, že když přidáte, ale máte špatnou mapu, dostanete se jen rychleji na
nesprávné místo?
Pořád jsem
kroužila na dráze a ve finiši se vždycky divila, že jsem zase na startu.
Když jsem se
snažila zrychlit, doběhla jsem vždycky jen rychleji na stejné místo - na start.
Pak jsem
sebrala odvahu a dráhu opustila.
Připustila
jsem, že nemusím pořád o něčem přemýšlet, pořád o něco usilovat, že někdy
bohatě stačí jen být.
Na co se můžete těšit za týden?
Na příště Meda zadala téma: Co nebolí, to neroste
Žádné komentáře:
Okomentovat