Léto, čas útěků od života
Do Varů
Jedu do Varů na festival. Jako každej rok. Sbalím malý kufr - trička,
kalhoty, šaty, šála, kdyby bylo chladno/ať si nespálím ramena, klobouk, sluneční
brýle, plavky, kosmetiku, lékarničku, knihu na ukrácení čekání, a taky spodní
prádlo a několik bot.
Je mi dvaatřicet a těším se jako malé dítě. Na to jak půjdeme
s holkama do letňáku na film a vypijeme tam tři lahve vína rozlitého do
plastových kelímků. V sedm ráno si půjdeme stoupnout do fronty. Za den
zvládnu tři čtyři filmy (jeden bude dobrý, druhý slabší, u třetího usnu a ze
čtvrtého uteču), oběd na kolonádě (halušky!). Při přemisťování z Thermalu
do Divadla si dám teplou oplatku. Možná se poštěstí a uvidím i nějakou tu
hvězdu na červeném koberci. Budu volná, usmívat se, poslouchat koncerty,
sledovat festivalové vteřiny. Dám se do řeči s cizími lidmi při sezení na
novinách, až budu čekat dvě hodiny na film. Bude to skvělej tejden jako
vždycky.
-----
(Co na tom, že už půl roku mě moje práce štve a chodím tam se staženým
žaludkem. Co na tom, že jsem pět let sama - těch pár pus s Patrikem a
řádění během jedné jarní opilé noci s noname klukem fakt nepočítám - a že
bych raději byla doma u telky v teple a pohodlí svého gauče s někým,
před kým se nemusím malovat a o všechno zajímat. To je fuk, protože teď je
léto, a v létě musíš být bezstarostný, veselý a opálený.)
Léto, čas útěků od života
Jižní Pacifik, kdesi severně od hlavního ostrova Království Tonga leží
malý, na mapě sotva patrný, ostrov jménem Uoleva. Když se jejich loďka blížila
ke břehu kličkující mezi vlnami přílivu a Alice opět ustrnula nad krásou světla
zapadajícího slunce, napadlo ji, že takhle daleko od domova už se nejspíš nikdy
nepodívá.
Měla léto uprostřed zimy, tak jak si to vždycky přála. Byla trochu nesvá,
když už pátý den vysedávala na pláži a jen zírala na moře. Žádná slova, žádné
myšlenky, žádné příběhy. Ale nechtěla to v tu chvíli jinak. Tohle spočívání jí
přinášelo tolik klidu, který poslední roky neuměla najít. Moře ji toho naučilo
tolik - vděčnosti, respektu, trpělivosti, pokoře, chápat zákonitosti, chápat
souvislosti věcí.
Před spaním si s mužem četli dopisy Karla Čapka prezidentu Masarykovi. A
ona nabyla dojmu, že pořád mít na všechno názor, horlivě debatovat, horečnatě
přemýšlet je nejen únavné, ale hlavně zbytečné. Najednou chtěla ve svém životě
méně mluvit a víc poslouchat. A vyprávět příběhy až nakonec.
*********
Na co se můžete těšit za týden?
Na příště Meda zadala téma Bolest.
Žádné komentáře:
Okomentovat