čtvrtek 27. prosince 2018

Dopis šedesátý osmý

Medo,

tak půlka adventu za námi. Já se letos rozhodla prožít každý jeho den svátečně. Zatím se mi to daří. Byla jsem na adventním koncertě v Pražské křižovatce, kde zazněly Golbergovy variace od Bacha v podání hoboje, klarinetu, fagotu a basetového rohu. Navštívila jsem Hilského přednášku, tentokrát na téma Sonety. Jednalo se o sváteční akci, neboť tam bylo i zhudebnění textů a hlavně procítěný přednes básní Vladimírem Polívkou. Balily se dárky, netrpělivě vyhlížel Mikuláš, zapalovala se první a druhá svíčka na adventním věnci, muž dělal s Modřinkou cukroví. Modřinka měla první vánoční besídku ve školce (nic neřekla, ale stejně to bylo krásný; doma nám to pak ale zazpívala). Nechala jsem si vyrobit personalizovaný náramek s iniciálami dětí. Přijela maminka, takže byl víkend plný chození po adventních trzích. S mužem jsme po dlouhé době mohli večer vyrazit do divadla (v Celetné, představení Milena má problém, napsala, režírovala a hrála v tom Šárka Vaculíková, hodinová délka, řešení, zda říct u oltáře ano, co to znamená, ptaní se žen v jejím životě, jak to vnímaly ony, celkem dobré).
Každý den hezký zážitek.
Uvědomila jsem si, že není těžké ho ve dni najít, skoro vždycky tam je. Nějak mě tohle zjištění naplnilo velkou pohodou a vděčností.

Včera jsem po skoro pěti letech montovala Ikea knihovnu. Tu, co jsem si koupila do našeho podnájmu v Dejvicích, pamatuješ? Tenkrát to byl můj první kus nábytku, první kus, který jsem si sama dávala dohromady (s tvojí pomocí). Pak procestoval několik dalších bytů a domů na Vysočině i v Praze, a teď jsem si ji od bratra vypůjčila, protože ležela ladem a mně se pro Modřinku do pokojíčku zrovna hodila. Musím říct, že při tom skládání prkýnek jsem si zase připomněla, kolik vody řekou mého života mezitím proteklo.

Co z toho vyplývá? Čas nás unáší dopředu rychlostí uragánu, ale nesmíme zapomenout se radovat z toho, že každý den prožíváme, jak nejlépe umíme a že je v něm hodně dobrého.

Hezké, poklidné dny plné zázračných okamžiků z deštivé Prahy posílá

Lisarah

PS: Těším se na tebe. Moc, moc. Divadla, kavárny, povídání. Všechno bude!

Žádné komentáře:

Okomentovat