Milá Lisarah,
už se na mě těšíš? Konec roku se rychle blíží a mě přijde jako včera, když jsem Ti loňský poslední den v roce psala dopis z vlaku do Prahy.
Vánoční večírky v plném proudu, my měli na tom našem dobrou pizzu s bizoním masem a večer jsme si jeli zahrát curling. Skvělý sport! A v mém věku prý vhodnější sport než hokej – říká můj tatínek.
Včera jsme se vrátili z Mexika. Obě země mají (dle jejich slov) „krásnou zimu“ a ta vypadá hodně hodně jinak. Všechno je relativní.
Dnes ráno jsem byla svědkem půvabné chvíle. Naše paní sousedka má tzv. „day-care“, hlídá malé předškolní děti. Když jsem šla do práce, zrovna vedl tatínek jednu malou asi tříletou holčičku a když za sebou zavřel dveře a nastupoval do auta. Vyšplhala se na lavici pod oknem, zběsile mu mávala a volala za ním: „I love you, I love you, I love you…“ A já si říkala, jak je to tady jiné a jak my většinou říkáme takové věci jen v přívalu neúnosného množství něhy, méně často, než říkáme plno jiných (obvykle ne tak hezkých) věcí a jak je to obrovská škoda. A taky jsem si říkala, jak na tom budu pracovat, jak budu cenit každý jediný okamžik a nebudu naštvaná z chladného rána (26 stupňů) a honu na turisty na své dovolené, protože je to dovolená a já se mám vlastně krásně a všechny nepříjemnosti jsou jen maličkosti, které nic neznamenají. Ale jak je to těžké! Psala jsi o tom v minulém dopise. Jak často nás to napadá až zpětně. Jak se daří Tobě v téhle práci na sobě samé?
Včera jsme s naším kamarádem Kanaďanem objevili plno sportů, které jsem jeden nebo druhý do té doby neznali. Pro mě osobně nejzajímavější byl asi broomball, jeho maminka prý večer vzala nějaké starší ošoupané koště a šla si s kamarádkami zahrát. On zase neznal kolovou a my se hodně nasmáli u pokusu mu tento sport vůbec přeložit do angličtiny (nakonec to bylo něco jako bike soccer – oficiálně je to cycle-ball).
Krásné předvánoční dny,
M
Žádné komentáře:
Okomentovat