Milá Lisarah,
naše setkání bylo strašně fajn, ale moc krátké. Nestačily jsme si říct ani zlomek všeho, co se událo od naší poslední společné kávy. Ještěže máme naše dopisy.
Můj prázdninový maraton asi jen tak neskončí. Ale takhle jsem si to přála, na tohle jsem se těšila. A taky na to, až se budu blíže rovníku opékat jako ryba na grilu, jako v těchto dnech. Užila jsem si Berounku s přáteli, nalokala se trochu té lokální kultůry. Křižovala za posledních pár dní naši krásnou zem nesčetněkrát. Prý člověk potká za rok v průměru 1000 lidí, já jich tolik potkala myslím za poslední tři týdny.
Ale chtěla bych Ti dnes taky vyprávět příběh z Louvru:
Možná o Vás jednou něco napíšu. Možná ne celou knihu, ale třeba báseň… Jak se Vám tady žije? Říkáte, že dobře, ale chybí Vám Brno, to já poznám z Vašeho vyprávění. Trávíte každou volnou chvíli se svou rodinou. Držíte si pevně svůj překrásný přízvuk, hýčkáte ho a ukrýváte jako poklad. Kolik Vám je? Dvacet, dvacet pět? Jistě si myslíte, že i mně. Prozradí mě vždycky jen mé vrásky od úsměvu. Tohle místo je kouzelné. Lidé se tu míhají, potkávají, srdečně zdraví, pruhované vestičky kmitají mezi stolky a já mám hned dva mladé muže, co se starají o mé pohodlí. Připadám si, jak slavná spisovatelka. Když Vám to říkám, pobaví Vás to, pak ale zvážníte a pozdvihnete obočí: „Jste spisovatelka?“
Doufám, že se brzy uvidíme!
M
Žádné komentáře:
Okomentovat