Medo,
mám Ti psát nebo ne, když se zítra potkáme? Ale ano, napíšu, protože chci
stihnout ještě jeden dopis, než se po půl roce uvidíme. Mám pocit, že naše
dopisování pak bude zase jiné.
Přemýšlím o tom, co člověk nepíše - co je za těmi větami, co čteš. Co se
neříká. Např. o tom, že Modřinka měla dva týdny ortézu. Proč se někdy píše o
méně podstatných věcech než o těch důležitých? Nebo je to dobře, jinak to
nejde, je to jen můj maličký problémek? Nevím, nějak nevím, jak tuto otázku
uchopit. (A je vůbec potřeba to řešit?)
Čeká mě teď celé léto v Praze. Takže Tvoje připomínka Palerma a Říma
mě potěšila, hned jsem si vybavila ty sicilské ulice, které jsou opravdu
jedinečné ve své ošklivosti, která až připomíná krásu.
Aha, Jana Šrámková, tak tomu rozumím, ta píše opravdu dobře. Já mám od ní
nejraději asi Zázemí. Už by to chtělo novou knihu, ale věřím, že se třemi dětmi,
to je náročné. Nedávno jsem od autorky četla dětskou knížku Bratři v poli.
Zůstanu u literatury. Víš, kdo je pro mě letos největší objev? Celeste Ng. Znáš?
Dneska je to takový mix, všeho a ničeho, ale je ráno, my s Modřinkou ještě
v pyžamu, koukáme na pohádku a skládáme puzzle (malá se v tom neuvěřitelně
zlepšila), za dvě hodiny máme být u ortopeda, aby se podíval na nožičku, na
které měla právě tu ortézu, venku už vykukuje sluníčko, ale já ještě asi spím...suma
sumárum je takové to ráno na mateřské, které je strašně fajn.
Myslím, že dnešní psaní je hezká ukázka našeho zítřejšího dialogu - taky
budeme skákat z jednoho tématu na druhé. A já se na to moc těším.
Lisarah
Žádné komentáře:
Okomentovat