Medo,
asi není ideální psát Ti, když jsem unavená, otupělá, bez nálady a
myšlenek. Ale i tak to dělám, protože když máš dítě, naučíš se neplýtvat
(tolik) časem. Muž je v kostele Cyrila a Metoděje na komentované prohlídce
od Prahy neznámé. Z názvu je jasné, o co se jedná: „Návštěva krypty ve tmě
při svíčkách, přesně tak, jak je zde používali parašutisté.“ Je to můj
předčasný dárek k jeho květnovému svátku. Tak snad se mu tam líbí. A
Modřinka usnula už v osm, protože už druhý den za sebou vynechala odpolední
spánek. Takže chápeš, že ty dvě hodiny pro sebe musím využít k vyřízení
restů - mezi ně - snad se neurazíš:-) - patří i napsat Tobě.
Zůstanu ještě u Prahy neznámé, protože v sobotu jsme podle třetího
dílu knihy prošli Starý Prosek. V Proseckých skalách jsem byla po pěti
letech. Tehdy jsem tam byla poprvé (a popravdě o nich do té doby ani
neslyšela). Kdy tam půjdu příště? Čas utíká, člověk objevuje nová místa, stále
něco plánuje a někam se chystá, ale já asi stárnu a už mě často přepadá pocit,
že se chci vracet na známá místa, poznat je víc než jen povrchně, vrůstat do
nich, čerpat z jejich kořenů a ne jen dýchat prach, co se sotva stačil
usadit.
Mám za sebou skvělé divadelní představení. Hru od Kateřiny Tučkové - Vitka - v nastudování brněnského divadla
Husa na Provázku, které se hrálo v dubnu v Praze v divadle
Archa. Co ti budu povídat, byl to zážitek. Ale tak na Huse jsi se mnou už byla,
tak víš, že jejich představení jsou výborná a originální.
Vitka neboli Vítěžslava Kaprálová byla dirigentka a hudební skladatelka.
Hra skvěle zachytila její tvůrčí vývoj, problematiku prosazování se
v čistě mužském oboru, bouřlivý milostný život i atmosféru té doby.
Hra vyšla i knižně, určitě si ji přečtu. A musím říct, že mi čím dál víc
vyhovuje spojení divadla/knihy se skutečným osudem. Dozvím se o nějakém
zajímavém lidském životě a přitom mám kvalitní kulturní zážitek. Prostě 2
v 1.
Víc zajímavého toho u mne za poslední dobu asi není - jsem pořád na hřišti,
chodím na nákupy a tak pořád dokola.
Medo, kdybys byla tady, usilovně bys toužila jet pryč. „Člověk nikdy není
úplně šťastný,“ jak hlásá už v názvu své knihy naše oblíbená Gavalda.
Nikdy nemáme všechno.
A v Praze už třešňové květy spadaly na zem.
Lisarah
Žádné komentáře:
Okomentovat