Milá Lisarah,
dneska se podělím o to malé filosofování, které si dovoluji, když moje ruce mechanicky vykonávají tu ten a tu zas onen pohyb.
Proč naši rodiče nedělají to, co je jejich koníčkem, proč se nevěnují restaurování starých věcí, když mají rádi starožitnosti, nebo nejsou cestovatelé, když si rádi listují v mapách a čtou hory cestopisů, proč nevyrábí šperky, nebo nemají vlastní butik, když tak rádi kombinují oblečení a šperky a poznají rozličné materiály po hmatu, proč neučí naše děti ve škole, ve školce, nebo v Lidušce, když to s dětmi tolik umí? Proč namísto toho tvrdě pracují a pracovali tak celý život, co si jen jako děti pomatujeme?
Když jsem tady – a pracuji manuálně – mám zas plno času o všem přemýšlet. Třeba o tom, že bych našim rodičům chtěla umožnit, aby mohli žít podle svých nejlepších možností a dovedností a podle svých snů. Na to přece není nikdy pozdě. A jestli existují paralelní vesmíry, už dávno někde jsou, přesně takoví – dělají, co mají rádi. Učinili jedno jediné rozdílné rozhodnutí oproti tomu jejich já, které znám já (a možná v těch vesmírech já ani neexistuju).
Ráda bych sama měla dost odvahy, příležitostí, svobody a nápadů, abych tak mohla žít – podle svých nejlepších možností. Není ještě vše ztraceno, nedávno mi bylo třicet. Přesto si říkám, někteří jiní už v mých letech mají úspěšný vlastní business, mnohaletou praxi v jednomoboru, jasný cíl a naprosto přesně vědí, jaká je jejich životní role a míří svým směrem. Taky o tomhle někdy přemýšlíš?
Vycestovat a změnit ve svém životě vše, vede k jedné úžasné věci – utřepání si, co je pro Tebe v životě skutečně důležité. Čas si o tom popřemýšlet. Čas zrevidovat svůj plán (i pokud zrovna nejsi ten, kdo si na celé stěně v ložnici lepí desítky různobarevných lepicích štítků, vizualizuje myšlenkovou mapu a má připravenu optimistickou, pesimistickou a realistickou verzi střednědobého plánu). Pro případné pocity osvícení, doporučuji si v zápisníčku zavést sekci NÁPADY.
Přestěhovali jsme se. Cítím se tady skvěle. To, jak se člověk cítí, ovlivňuje tolik věcí, to, s kým tráví čas, místo, kde uléhá, město, které mu (ne)poskytuje útěchu, vlastní myšlenky… to Ti jistě neoznamuji nic, co bys nevěděla, já jsem ale zjistila, že si to nejspíš málokdy uvědomujeme a ještě méně často původce naší špatné nálady hledáme právě v těchto jednotlivostech (respektive původcem jsme my, ale hleďme, co se stane, když některý z těchto aspektů změníme – začneme trávit čas s lidmi, se kterými skutečně chceme, přestěhujeme se na místo, kde se cítíme dobře, žijeme ve městě, která nám poskytují útěchu, obrátíme vlastní myšlenky pozitivním směrem…)
Je skvělé, že se z každého Tvého dopisu dozvím něco zajímavého. Pokračuj prosím ve svém kulturním maratonu, já ho totiž úplně hltám!
M
Žádné komentáře:
Okomentovat