Medo,
včera proběhla Noc literatury, takže je jasné, že moje dnešní kulturní
okénko bude o této akci.
Čtení z nových evropských děl, přednes herců, zajímavé prostory, davy
lidí. Tak by se dala Noc literatury popsat. Však to znáš, několik ročníků jsme
prošly spolu.
Včera jsem zvládla šest čtení. Nejdříve, už v 16.40, jsem stála frontu
u Národního divadla. Čtení probíhalo v tunelech pod ním. Četl Filip
Kaňkovský. Po cestě na čtecí zastávku jsme viděli prostory v podzemí, kde
jsou skladovány rekvizity všech aktuálních inscenací. Po skončení ukázky se
před námi otevřely dveře a viděly jsme Vltavu. Stát pod budovou Národního
divadla, nad sebou dunící tramvaje, hledět na naši nejslavnější řeku. To jsou ty
okamžiky, proč člověk na tuto akci chodí. Pro zajímavost dřív tyto tunely
sloužily k dopravě kulis do ND po vodě. Asi tak před 150 lety. Dnes už
jsou jen na přívod vzduchu do ventilace.
Odtud jsem se s mužem přesunula na druhou naši vyhlídnutou zastávku -
střecha Lucerny. Zároveň to byly dvě z nejmasověji navštěvovaných míst,
takže jsme zde stáli déle. Sedět na střeše v centru Prahy, před sebou
Martina Fingera - opět je Ti jasné, že to nebylo vůbec zlé zastavení:-).
Pak jsem nějaká čtení vynechala, buď hodně lidí, nebo přesun daleko. Raději
jsme si zašli s mužem na zmrzlinu.
Následoval Polský institut, který jsem si vybrala kvůli předčítající Ivaně
Uhlířové. Protože ji od viděných představení v Činoheráku „fakt můžu“.
Byla skvělá, četla svoji ukázku opravdu zdařile. Seděla na balkóně, okolo zdi
porostlé listy, smutná kniha, k tomu její těhotenské bříško. Pro mne jedno
z nejlepších letošních čtení.
Potom jsem se z Malého náměstí přesunula jen pár metrů na začátek toho
Staroměstského. Tam ve Skautském institutu četla Jenovéfa Boková z jediné knihy,
kterou si chci na základě slyšené ukázky přečíst, z Ptačího tribunálu.
Nejvíc jsem se zasmála v Kampusu Hybernská. Když Ti prozradím, že tam
četla Simona Babčáková, bude Ti jasné proč. Byla vtipná, mlela páté přes
deváté, byla svá jako vždy. Večer jsem pak už zakončila v ČNB, kde četl
poměrně veselou ukázku Vladimír Polívka.
Domů jsem jela spokojená a uspokojená zážitky tohoto večera.
Snad se mi do mého popisu povedlo dostat trochu té atmosféry, snad tě můj
popis příliš nenudil.
Předtím jsme měli náš rodinný prodloužený víkend v Českých Budějovicích,
kde jsme odpočívali, chodili na hřiště, do kaváren a restaurací. A kde taky
Modřinka vyšla 225! schodů na Černou věž. Také jsme navštívili poutní místo
Lomec u Vodňan (malý kostelík, mezi stromy, pro děti hřiště, venkovní oltář)...co
ti budu povídat, pořád se něco děje..třeba zítra se chystám s malou na
Svět knihy.
Na Tvůj email bych chtěla zareagovat otázkou: A jak víš, že ti lidé, co
mají kariéru a jdou jasnou cestou, opravdu žijí to, co ve skrytu chtějí? Co
když i oni jdou jen cestou, protože je pro ně snadnější a jde jim? Co když naše
tápání a hledání, i když to tak nevypadá, je opravdovější?
Ať se Ti na novém místě líbí a poskytne Ti odpověď na pár Tvých otázek. O
tom, že jich spoustu nových zase vytvoří, nepochybuji.
Zdravím z pobouřkové Prahy.
Lisarah
Žádné komentáře:
Okomentovat