Medo,
v Praze máme šedé, upršené pondělí. První den, kdy jsem po návratu od
rodičů opět celý den s Modřinkou sama doma. Čteme pohádky, pereme prádlo,
koukáme z okna na auta (to malou zabaví na dlouho)...ale to se opakuji, o
těchto (ne)obyčejných věcech Ti píšu často.
Tak raději navážu na Tvůj poslední dopis a budu také psát o umění. Nebude
to ale o muzeu, nýbrž o divadle a architektuře. Včera, v nedělním
odpoledni, jsem se zúčastnila divadelního představení Odpolední čaj u Loosů (Hra samozřejmě začínala o páté.). Adolfa
Loose, známého architekta, určitě znáš. Ale možná stejně tak povrchně jako já -
je to známý architekt, hodně objektů zachovaných v Plzni, představitel
purismu.
K představení mě nepřivedl samotný zájem o Loose, ale autorka
jednoaktovky, kterou je Milena Štráfeldová (píše dobře a ještě se člověk
z jejích knih spoustu věcí dozví). Pak bylo skvělé, že se představení
odehrávalo ve Winternitzově vile, která je přístupná veřejnosti teprve rok. A
ano, je to práce právě Loosova. Tohle spojení mi přijde silné - hrát hru o
Loosovi v jím navrženém objektu.
Procházela jsem se místnostmi, četla si o osudech vily a jejích obyvatel,
nasávala atmosféru. Pak jsem se usadila na židli a představení začínalo. Bylo
krátké, mohlo být určitě lepší. Větší zisk si myslím odnáším z úvodní
přednášky právě o Loosovi a jeho životě.
Jedna perlička závěrem: byl třikrát ženatý, pokaždé tam byl čím dál větší
věkový rozdíl, ale jeho ženám bylo stále kolem 20-25 let. Všechny tři ženy byly
umělkyně a všechny tři o životě s Loosem napsaly knihu. Překvapilo mě, že
všechny tři vyšly i češtině (z té třetí, tedy z třetího manželství,
pochází i ona krátká hra Štráfeldové). Ano, žily po boku charismatického muže,
se kterým vedly zajímavý, ale i náročný život. Ale kde se u všech vzala ta
potřeba o tom napsat knihu?
A zpět k obyčejnějším věcem - byt vymalován, září čistotou, novými
očekáváními a příležitostmi. Tak snad se jich chopíme dobře. A taky se musím
dojmout nad Modřinou. Je to naše velká, šikovná holka. Už má velkou postel,
začala spát ve svém pokojíčku sama a zároveň jsme s tím odbourali dudlík.
A to vše nenásilně, lehce - prostě rodiče to nesli hůř než dítě:-).
U Vás už je taky jaro?
Lisarah
Žádné komentáře:
Okomentovat