Medo,
Tvé střípky příběhů mě do sebe vtahují. Dnes mám jeden i já. Chci se za něj
schovat.
Jeden večer
Café Frida. Přes den poklidná kavárna, večer uřvaný bar. Osm žen se během
večera vystřídá u jednoho stolu. Přicházejí a odcházejí. Přicházejí podle toho,
kdy manžel přišel z práce a převzal si děti, kdy dořešily akutní
záležitost v práci, kdy jim skončila hodina heatu. Odcházejí z ospalosti,
z vědomí brzkého vstávání, z nezájmu o probírané téma. Ženy, které
spojují prožitky v minulých letech, společné roky ve škole či stejně staré
děti. Osm žen, každá úplně jiná. Jsem jedna z nich. Ale která? Ta, která
se celý den věnuje dětem či ta, co je manažerkou v bance? Nebo snad ta
černovlasá umělkyně? Sedím, popíjím malinovou limonádu (nebo zázvorovou, podle
toho, kterou z těch žen jsem), chroupu nachos s guacamole, poslouchám
tok vět, které se vlévají do řeky našeho hovoru.
Mluví se v nenápaditých větách o skládání skříňky do koupelny, ještě
chybí nasadit kolečka; o odplenkování a oddudlíkování; o tom, proč Mornštajnová
nemá nominaci na Magnesii; o filmech na Febiofestu; o Islandském dni; o
cestovatelských plánech; o všem; o ničem (zásadním).
Když jedna z nás odejde, atmosféra u stolu se promění. Snažím se
uchopit tu proměnu a přiřadit ji dané ženě - tahle na sebe vztahuje pozornost,
proto teď zaraženě mlčíme a hledáme nové téma k hovoru; tahle mluvila o věcech,
které ostatní nezajímají, osazenstvo stolu si vydechlo a nadechlo k jinému
směru témat...
Jedna z nás má novou barvu na vlasech, druhá výrazně rudou rtěnku,
třetí masivní náramek.
Po čtyřech hodinách, kdy se vypilo, snědlo a povědělo vše, co se chtělo, se,
my zbývající, zvedáme k odchodu. Platíme u kasy, halíme se do šál, jdeme k metru.
Pomalu dopovídáme témata načatá před odchodem z baru.
Rozcházíme se do všech světových stran za svými individuálními příběhy.
(Pro ty, které to zajímá, jsem si přisvojila kus z každé ženy, ale opravdu
jsem to byla já, kdo pil malinovou limonádu.)
****
Jsem ráda, že jsem si našla čas Ti konečně napsat. Ale už raději končím,
jinak u toho sním celou krabici sušenek:-).
Jak je u Vás? Tady sníh-zima-falešně_jarní_sluníčko.
Lisarah
Žádné komentáře:
Okomentovat