Milá Lisarah,
víš, já už bych tak ráda zase napsala příběh. Doufám, že mi k němu tahle cesta pomůže.
Je jiná než ty ostatní, provázelo ji tolik komplikací a možná právě proto, že je tak vybojovaná, je pro mě tak osudová. Strávili jsme předchozí noc v hotelu. Tu valentýnskou. O jeden den navíc v Londýně. Zrušili nám let. Porucha motoru. A tak jsme si dali skvělou večeři. A horkou vanu.
Pilot nás v letadle vítal slovy: „our adventures keep going“. Přesně ten pocit mám každou jedinou minutu teď, když už zase brouzdám mimo domov. Mám na cestování ráda úplně všechno. Stávám se někým jiným, bdělým a neúnavně šťastným. Vím to o sobě. Tenhle odlet byl přesto těžší než ty předchozí. Pochybovala jsem. Ale jakmile to celé skutečně začalo, okamžitě mě zaplavil pocit „this is it“. V životě a na světě je toho tolik co objevovat, nemůžu bez toho být a ať je mi, kolik mi je, nějak to vymyslím, abych mohla žít přesně takhle - „on the road“.
Je zvláštní
Končit dopis básní
Rozválet těžká slova
Do tenkých řádků
Mít jen útržky dne
Po kapsách
Číňan
Co miloval
Kanadskou holku
Ale rodiče si to nepřáli
Holčička s Downem
Co mávala mi na rozloučenou
Kafe bez kofeinu
Co chutnalo skvěle
Tmavě růžový mrak
Co rozřízl oblohu
A pak začalo sněžit
Jelikož teď žiju pár hodin v minulosti, ještě nepůjdu spát, ale Tobě přeji krásné ráno!
M
Žádné komentáře:
Okomentovat