Medo,
vyvolala jsi mi vzpomínku z dětství. Ležím u babičky v zadní seknici
pod obrovskou duchnou a čtu knížku o třech dětech ve Fatimě. Dnes, o dvacet let
později, tu vzpomínku vnímám jako krásnou ukázku svého pohádkového dětství.
A víš, že jsem jedno místo, kde se taky Panna Maria zjevovala, navštívila?
Byla jsem, už to bude dobrých dvanáct let zpátky, s babičkou a tetou v Medžugorji.
Bylo to moc zajímavé. Kostel, setkání s některými „dětmi“, kterým se zjevovala/zjevuje,
voda v kanystrech, cizí země, šátky přes ramena, neskutečné horko, ranní
výstup na kopec s křížovou cestou (všude samé odpadlé podrážky, strhaní
lidé, ale i neuvěřitelně silní, kteří třeba i o berlích vyšli, co já už pomalu
nemohla). Člověk viděl, co víra s lidmi dokáže, jakou jim umí dát sílu. Ale
nic nepřekonalo ten krásný pocit, že jsem tam se svojí laskavou babičkou.
Jeden medailonek z Medžugorje mi, ještě předtím než jsem to místo navštívila
i já, přivezla má tehdy nejlepší kamarádka. Popisovala mi, že i ona sama tam
viděla Pannu Marii. Mohla to být pravda? Bohužel už ten medailonek nemám,
ztratil se podivně jako naše přátelství.
Vyvolala jsi ve mně sled vzpomínek. A tvoje přípravy na cestu mi trochu
připomínají moje nadšení vrhnout se do úprav v bytě. Na jaře mám v plánu
vymalovat celý byt, pořídit nové záclony, nechat přidělat kus knihovny. A
přitom samozřejmě dojde opět na protřídění všech věcí a určitě spousta z nich
poletí do koše, aby ty, které zůstanou, nabyly většího významu.
Děkuji za Tvůj dopis, který mi přinesl na mysl minulost, a ony vzpomínky mě
potěšily.
Ať je Tvoje cesta šťastná.
Lisarah
Žádné komentáře:
Okomentovat