Lisarah,
máme letenky. Zítra ještě pojištění. Ubytování na prvních pár dní. První pokus balení tašky. Druhý pokus balení tašky (odstranění cca ¼ původního obsahu). A dál to znáš… přípravy na cestu jsou srovnatelně energizující jako její plánovaní a těšení se.
Tentokrát jsem ve svém životě uklízela ještě důkladněji. Konkrétně zbyly 4 krabice – slovy čtyři. Převezené do míst mému srdci nejmilejším. A v nich – fotky, deníky, korálky, dopisy, přání, lístky z divadel, zlaté střevíčky, pastelky, tempery, boty na prkno, helma, kolíčky… pár drobností stlačených do mikroprostoru, ekonomicky poskládaných v úhledným písmem popsaných krabicích. Přesto v nich ale není místo pro nostalgii. Proč taky? Předznamenávají přece samé skvělé věci. A navíc, jejich majitelka už tohle podstupovala tolikrát.
Objevila jsem malý medailonek. Daroval mi ho dědeček. Našel ho při procházce. Je tak titěrný, že ho považoval za svatého Antonínka. Po bližším ohledání jsem ale zjistila, že je pravděpodobně vyražený na počest zjevení Panny Marie v portugalské Fatimě. Znáš ten příběh?
„Fjaka is a specific state of mind and body... it´s half somewhere and half nowhere.“ Jakša Fiamengo, The Croatian poet. Budu o tomhle snad psát příště. Vedlo mě to k zamyšlení, co zformovalo Chorvaty do lidí, jakými jsou dnes, a co zformovalo nás – Čechy? V běhu aktuálních událostí si člověk tyhle otázky klade čím dál tím častěji. Je to znepokojivé, ale snad ne ještě ztracené!
Krásné dny do Prahy!
M
Žádné komentáře:
Okomentovat