Lisarah,
už jsme
nakously čtvrtý rok. Zdá se mi to neskutečné, umíš si představit těch slov a
myšlenek, které jsme na blogu přišpendlily a které se jistě v naší hlavě
už tisíckrát změnily? Mám nějak náladu bilancovat, ale nikterak nostalgicky
nebo filosoficky. Řekla bych, že lidi někdy jen mají chuť říct si, že ať už
v životě filosofovali sebevíc a vychrlili nespočet slov, nejdůležitější
stejně bylo, jak ve skutečnosti žili.
Jak na mě
působí Meda 2015-2017? Je tragikomická, cynická, empatická, poetická, toužebná,
prožívající se (to především), zamilovávající se (to především zadruhé),
krasosmutná, nešťastně zamilovaná, netrpělivá, básnivá, světloplachá, anemická,
zádumčivá, černočerná, filosofující… a pak se změnila. Na malou chvíli psala
příběhy.
Pracuju,
v kavárně je dnes rušno. Vedle sedí slečna, co letí na stáž do Japonska,
druhá mi připomíná mě před dvěma lety, ještě vůbec neví, co se sebou, ale ví,
že chce ven. Má vše do posledního
detailu naplánované. Všichni víme, jak to s těmi plány je, ale přesto mi
to celé připadá tak kouzelné a myslím na to, jak na lidech nejvíc miluju jejich
snivost, odhodlání a jak jim září oči, když mluví o svých snech.
Pomatuju
si, jaká jsem byla, když jsem přiletěla. Tak moc jsem toužila zůstat v tom
módu. Ale nešlo to. Už ani nevím, kdy se to změnilo. Bylo to tak pozvolna,
nepostřehnutelně, jako když roste dítě. A proto se tolik těším ven. Chci takovou sebe zpátky. Těžko se
vysvětluje, co je uvnitř a co je venku. Vím jediné, že se mám ve svém cestovatelském módu nějak
radši, než verzi mě v teplém hnízdečku domova.
Tenhle
dopis byl rozepsaný tak dlouho, že se mezitím přihodilo mnoho věcí, ty víš, o
čem mluvím, a proto pochopíš, že už budu končit, protože vše k přemýšlení
se teď zdá jako malichernost.
M
Žádné komentáře:
Okomentovat