Medo,
tento rok už opravdu končí? Asi to tak bude, z venku je slyšet hluk
(Modřinka chodí po bytě a pořád říká buch, buch) a z okna jsou vidět
obrazce, kterými se lidi baví a mají za to, že je to nejlepší možný způsob, jak
strávit poslední hodiny roku.
Rok utekl tak rychle, že se mi ho nedaří zavřít v hlavě do jedné
přihrádky a pořád mi tam pobíhá a vytahuje pozapomenuté příhody, zážitky,
setkání.
Byla jsem měsíc v lázních, zažila vánoční Vídeň, poznala několik
českých měst (Plzeň, Ostravu), po dvou letech byla ve Varech na festivalu a po
třech s mužem u moře.
To všechno bylo krásné, ale stejně to nejlepší na tomto roce bylo být
s rodinou, vidět Modřinku začít chodit a mluvit.
Vybavuje se mi pocit z lodi, kdy moře šplouchá, slunce žhne a racci
poletují vedle mě, cítila jsem krásu okamžiku. A to mě na životě baví, že
takováhle jednoduchá věc, jen být a prožívat, dokáže přebýt bolesti zubů,
smutek nevydařených plánů, vyprahlosti nutných a nudných povinností.
Jsem ráda, že součástí tohoto roku byla i Tvoje přítomnost v Praze.
Z těch návštěv kaváren, rozhovorů, divadelních představení budu čerpat
hodně dlouho.
Tvůj text z vlaku je příhodný - pořád na cestě. U mě spíše obrazně, u
tebe doslovně. Přeju Ti, ať v tom příštím roce uvidíš zase spoust krás a
hlavně, ať jsi obklopena lidmi, kteří si Tvoji náklonnost zaslouží.
Tak ať nám to v příštím roce píše, ať už ho budeme prožívat kdekoliv a
jakkoliv.
Lisarah
Žádné komentáře:
Okomentovat