čtvrtek 26. října 2017

Dopis osmý

Medo,

včera večer (čtvrtek, dvanáctého) jsem jela z našeho vydařeného kavárenského povídání (cappuccino v Lajce, růžové víno v baru Cobra, mandle v Letce) domů metrem. Pokoušela jsem se číst, ale když jsem došla na konec stránky a neměla tušení, co se na ní odehrálo, vzdala jsem to. V tu chvíli si vedle mě přisedla slečna a naproti ní její přítel. Neviděla jsem jim do tváří, jen jejich kolena, hlavu jsem stále měla skloněnou nad knihou. Nemluvili. On ji vzal za dva prsty, ukazováček a prostředníček, a palcem po nich přejížděl, hladil ji. Něco se mezi nimi stalo. Nepotřebovala jsem vidět jejich výraz, nepotřebovala jsem slyšet jejich hlasy, stačilo, že sedím vedle nich a vnímala jsem, že se mezi nimi odehrává velké drama - jak to tak v partnerských vztazích bývá. Nevím proč a čím přesně mě ta mikrosituace tak zasáhla, ale celou cestu jsem o ní musela přemýšlet. Jak je svět obrovský, odehrávají se dějinné události, o kterých se budou děti za padesát let učit ve škole, točí se jeden akční velkofilm za druhým, letošním trendem je červená barva, průměrná výše příjmu je....Co z toho bylo pro ty dva v tu chvíli důležité? Nic. Soustředili se na sebe, mluvili spolu beze slov. Prožívali svůj vztah, svůj svět, svoje drama.
Já prostě dávám přednost mikru před makrem (i při studiu ekonomie tomu tak bylo:-)). Jeden spadlý list, co zašustí pod mými podzimními botami je pro mě víc než celá olympiáda, která týdny běží médii.

O tři dny později, o sto kilometrů dále...
...na Vysočině, u rodičů, v domečku. Jsou krásné dny. Listí šustí a přenádherně se zbarvuje. Modřinka v bundičce po mně. Rozzářené oči prarodičů nad vnučkou. Čtení na lehátku. Loučení s mužem a jeho odjezd. Hroznové víno od souseda.

Život se skládá z několika zásadních okamžiků a tisíce drobností.
Užívám si v těchto dnech těch drobností, které jsou plody minulých důležitých rozhodnutí.

Z našeho rodného města zdraví

Lisarah


PS: V Tvém dopise je spousta podnětů, na které jsem chtěla reagovat, ale nakonec to dopadlo zase jinak:-). Tak třeba příště..

Žádné komentáře:

Okomentovat