Slova vs. láska
Tvé zápisky:
Vzpomínám,
jaká jsi byla... tak třeba tohle – stojíš nahá před skříní plnou hadrů a
vzdycháš, ´lásko, já nemám co na sebe´, zní to tak vážně a nefalšovaně, že ti
to věřím, miluju tě v tu chvíli, jsi zatraceně dobrá herečka. Nebo tohle –
čekáš na mě v hotelovém pokoji, vím, že to neděláš ráda, přistoupíš ke
mně, chytíš mě za zadek, dřepneš si a vezmeš mi ho do pusy. Anebo tohle –
ležíme nazí v posteli, jezdíš mi svými krvelačně rudými nehty po hrudníku,
bereš do prstů černé chlupy a přepočítáváš mi je jeden po druhém, pak se na mě
podíváš, prohrábneš mi vousy a řekneš ´máš tady i pár zlatých´.
Mé zápisky:
Vzpomínám,
jaký jsi byl. Chlap, který v mé hlavě vyrostl do neuvěřitelných rozměrů. Božský
muž. Dokonalý, vždy hystericky pozitivní, upravený, stoicky klidný, voňavý... Ten,
kterého potkávám denně na ulici v různých podobách. Ten, který zahání
všechny nepříjemnosti všedního dne. Protože myšlenky na něj nejsou ničím
přízemní. Ten, který mě naviguje z druhé strany a dělá to nevědomky a
prakticky to vypadá skoro jako by mi psal dopisy z P.S. I love you. Posílá
mi vzkazy nějakou vyšší formou. Je se mnou. Tak nějak jinak.
A ponaučení:
Slova jsou vždycky jenom slova. Činí svět čitelnějším,
láska a smrt to dělají přesně naopak.
Pracovní
den čerstvě zamilované spisovatelky
9.00 Obývací pokoj. Čaj v hrníčku se jménem,
zapnutý notebook, prsty na klávesnici, prázdná stránka. Den začíná, jde se
psát.
9.32 Čaj je studený, notebook vrčí,
stránka je stále prázdná. Nepíšu. Ani snad nevidím obrazovku. Myslím na něj.
Jeho vrásky u očí, bříška prstů, stupňovací smích. Můj svět se bortí jak
domeček z karet. Rukopis své druhé knihy (od které každý čeká víc než u
prvotiny a u které mi recenzenti a hlavně čtenáři neodpustí vůbec nic) mám odevzdat
za měsíc. A já se zasekla na straně padesát šest.
9.35 Copak můžu psát, když existuje on?
9.36 Jdu si dát ohřát čaj do mikrovlnky.
9.37 Vracím se. Obrazovka potemněla,
počítač to se mnou vzdal.
9.38 Ťuknu na písmeno H a probudím ho
zase k životu.
9.56 Už opravdu musím psát! (A nemyslet
na jeho věty, které mi včera při procházce šeptal do duše.)
12.00 Napsala jsem tři strany. Jak je
všechno relativní. Dříve by to byl důvod k naštvání, dnes říkám Ještě, že
tak!
12.50 S půlkou pizzy v žaludku
se vracím. Začínám psát šestou kapitolu. Teď dojde k důležitému protnutí
dvou dějových linek. Musím se na to soustředit a napsat to dobře.
12.54 Mejl. Od něj!!!
12.59 Čtu ho potřetí. On je tak
roztomilej.
13.00 No nic, teď jdu ale zase psát, jo?
13.03 Dobře, tak počtvrté - ale
naposled!
16.00 Horko těžko jsem napsala pár
odstavců. (Které jsou špatné, a určitě je nejpozději při druhém čtení,
vyškrtám.) Navíc už ale dnes nemám. Zítra to doženu, musím.
16.15 Vypínám počítač, jdu opláchnout
hrnek a zavolat mu.
**********
Na co se můžete těšit za týden?
Na příště Lisarah zadala téma Příliš hlučná samota
Žádné komentáře:
Okomentovat