Je v duši klid a stopy po něm
není
Co necítíš upadne v zapomnění
Jan
Machonin, zápisek 15.10.
Vůně, kterou už si nepomatuji
Až ji ucítím, určitě si vzpomenu
Na všechno
Už si to nepomatuju
Vůbec nevím, jaké to s ním bylo
Jako by ani nebyl
Nevím, jestli mě hladil a kde
Nevím, jak mě líbal
Nevzpomínám si ani
jak to vždycky začalo
Pomatuju si jen jeho smích
Byl tak osvěžující
Když všichni jenom vzdychají
A svůj zvláštní pocit
který ve mně vyvolával znepokojení
jako když odejdete z domu
s nepříjemným pocitem
že jste na něco zapomněli
Jen zrovna nevíte
jestli jen svačinu do práce
nebo vypnout žehličku ze zásuvky
Vůně vzpomínek
Sníh. Za oknem padá sníh. Muž ještě z práce nepřišel. Dítě vyzvedne ze školky on. Smráká se. Otočím kolečkem na radiátoru doprava. Mám ráda teplo. (Což můj muž nesnáší.) Zapálím všechny svíčky, co po bytě najdu. (To můj muž taky nesnáší.) Pustím si nějaké cd s pomalou hudbou. (Tak tohle nesnáší snad ze všeho nejvíc.) Sednu na gauč, zachumlám se do deky a budu na tebe vzpomínat. Ne. Budu vzpomínat na nás.
Jely jsme z koncertu, který se nám vůbec nevydařil. Řídila jsem, ty jsi seděla vedle mě. Na zadních sedadlech naše nástroje. Topení v té staré škodovce nefungovalo. Venku začalo padat a šíleně to namrzalo. Klouzalo to. Byla tma. Auto mělo mizerný světla. Měla jsem strach, soustředila jsem se na cestu. A ty jsi mě bavila. Svými lechtivými vtipy, rukou na koleni, polibky. Já vím, nebylo nám ani dvacet. Byly jsme tak mladé. A bezstarostné. Patřil nám celý svět, myslely jsme si. A nevěděly, co s tím. Vybavuji si, jak jsi pořád škrtala zapalovačem. Mě to bylo děsně nepříjemný, ten zápach, co z toho zůstával v prostoru auta. Ty jsi to naopak milovala. Myslím, že už nikdy jsme k sobě neměly tak blízko jako tehdy v tom autě. Ani když jsi mi šla za svědka na mé svatbě, ani když jsem ti držela vlasy při zvracení po té kalbě ve staré továrně, ani když jsem šla s tebou na potrat. A když jsem ti házela růži do rakve? V tu chvíli už na tom nezáleželo.
Banální cesta z koncertu ve mně zůstává, zatímco věci, co se zdají být velké ne. Svatbu nepovažuji za zásadní, zato první rozhovor s mužem o našich představách ano. Lpím na maličkostech, často to lidé nechápou. Ale já vím, co je pro mne podstatné. Například tu teď sedět při svíčkách a vzpomínat v tichu na tu zimní jízdu.
**********
Na co se můžete těšit za týden?
Na příště Lisarah zadala téma: Rozečtená kniha
Žádné komentáře:
Okomentovat