citát:
Začal jsem si myslet, že básně jsou jako lidé. Některé lidi jste dokázali rovnou odhadnout. Některé lidi zkrátka nešlo pochopit - a nikdy se vám to ani nepodaří.
(z knihy Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru)
text od lisarah:
Představy
Chtěla bych nerozumět světu
nebo alespoň tobě
jenže je to horší
nerozumím sama sobě
Mám zajímavou práci, umím chodit na podpatcích, pro každého mám úsměv. Doma
na mě čeká hodný muž a chytré dítě. Jsem štíhlá, ještě celkem mladá a hlavně
zdravá. Mám koníčky (háčkování, květiny, dobré kafe).
Všechno bylo takhle dokonalé nejen navenek, ale i uvnitř. Cítila jsem se ve
svém těle i životě šťastná. Pak jsem jednou jela večer z práce
s desítkami unavenými, netečnými obličeji ve vagónu metra. Z nudy
jsem si začala představovat sex s cizími muži. Bloumala jsem po tvářích na
sedadlech a vybírala si toho, který se mi líbí. S kým bych šla. Třeba
s tím klukem, co sedí naproti mě. Představuji si, jak se na sebe podíváme,
oba vystoupíme na stejné stanici a já půjdu za ním. K němu domů. Ještě v
předsíni mě svlékne a na studených dlaždicích pomiluje. A to vše úplně beze
slov. Nebo ten kravaťák s vlasy příliš nakrátko. Vlak náhle zabrzdí,
neudržím se na sedadle, on mě zachytí, dáme se do řeči. Domluvíme si schůzku na
druhý den. Dobrá večeře v pěkném podniku, správně vychlazené bílé víno,
taxík, hotelový pokoj, společná sprcha.
Ano, představuji, že manžela podvádím. Každý večer mezi šestou a půl
sedmou, pětkrát do týdne. Už to trvá takhle přes rok. Zjistila jsem, že bez
toho neumím být. Když se ke mně při odchodu z práce přidá kolegyně, která
má stejnou cestu, jsem naštvaná, že mě připravuje o mé představy. Nesoustředím
se na hovor, odpovídám stroze, čekám na její výstupní zastávku.
Manžel o tom samozřejmě neví. Nikdo o tom neví. Ani já si to nikdy
doopravdy nepřiznala. Až do dneška, kdy vystupuji za vysokým mužem, co voní
dřevem. Zasunul mi do kapsy kabátu navštívenku. Vím, že je na ní adresa. Oběma
nám je jasné, co se stane. Mým představám je konec. Mému já je konec.
text od Medy:
Lidé jsou jako básně
Někdy tak čtiví a přesto to s vámi nemyslí
upřímně
Někdy tak dekadentní a přesto vás budou milovat
do smrti
Opakujete-li dostatečně dlouho a vytrvale svou
mantru, přivoláte toho, koho milujete
Přizpívám tě
Vím to
Lidé potřebují příběh
Bez příběhu nejsme nic
Zajímalo by mě, jestli dítě v šesti letech
pozná pravou lásku
Asi ano, ví přece, než mu vypadnou mléčné zuby,
čím chce být
Učit lásce ho nikdo nemusí
Hodíme se k sobě
Máme příběh
A teď i svou báseň
**********
Na co se můžete těšit za týden?
Na příště Meda zadala téma: Až ucítíš tu vůni, určitě si vzpomeneš...
Žádné komentáře:
Okomentovat