Ve druhé osobě
Když jsme se poprvé potkali. Tuším v kavárně na
DAMu to bylo. Seděli jsme v kruhu dobrých přátel, ty příjemně opilá, jsi
mě důsledně přehlížela. Když jsem se na sebe rozhodl upoutat pozornost a říct
něco o tom, že tvé znalosti ruské literatury jsou ohromující, přestože jsem
vůbec nevěděl, zda máš nějaké znalosti literatury (tím spíše ne zda ruské, ale
připadalo mi, že bys mohla mít, vypadalas tak – jako Anna Karenina), když jsem
se rozhodl tě vtáhnout do debaty a zároveň ti polichotit, uvědomil jsem si, že
si nepomatuju tvoje jméno. Jenže jsem si to bohužel uvědomil, až když jsem
zahájil větu slovy:
„To tady --- „ a mířil ostentativně a především
hystericky ukazováčkem na tebe. Ani ses na mě nepodívala a řeklas s tím
svým shovívavým úsměvem, zatímco jsi vyfukovala kouř na opačnou stranu, než
jsem seděl:
„Lucka.“
Jenže mě to najednou připadalo moc vulgární jméno pro
tak půvabnou ženu, moc domestikované (a to ty jsi rozhodně nebyla), moc hrubé a
koketní. Řekl jsem proto raději:
“To tady – Lucie – nám může leccos osvětlit, její znalosti ruské literatury jsou famózní.“ Sám jsem se zastyděl za slovo famózní, protože to v tu chvíli znělo stejně potupně, jako kdybych ti býval řekl Lucko. Ty jsi ale odložila cigaretu a nabídla jsi ostatním, že vybereš nějakou další láhev vína.
“To tady – Lucie – nám může leccos osvětlit, její znalosti ruské literatury jsou famózní.“ Sám jsem se zastyděl za slovo famózní, protože to v tu chvíli znělo stejně potupně, jako kdybych ti býval řekl Lucko. Ty jsi ale odložila cigaretu a nabídla jsi ostatním, že vybereš nějakou další láhev vína.
Žít se spisovateli je nelehké, postupem času se
stanete z objektu zájmu objektem zkoumání. Jelikož dodnes vůbec nevím,
proč jsi na mou otázku, zda spolu budeme chodit, po několika měsících urputného
naléhání, nakonec odpověděla ano, nevím ani, zda má nějaký důvod, že jsem
součástí většiny tvých příběhů. Co vím ale naprosto přesně je, že jsem si nikdy
víc nepřál být součástí něčího života, tak jako tvého, a že tvoje ano bylo mou
největší životní výhrou.
Poprvé jsi se podrobila sebereflexi (na mé důrazné
doporučení) po pár měsících našeho vztahu. A co jsi zjistila? Že je to s tebou
těžké, ale míru tvé dokonalosti musí vyvažovat nepodstatné hlouposti, se
kterými se zajisté naučím žít, protože už to skoro umím. Asi jsem opomněl
zmínit, jak zbožňuji tvou bezbřehou výmluvnost.
To by nebylo vánoční pečení, aby během něj nevyvstala
nějaká komplikace. Letos to nebylo nic menšího než neztuhnutí čokolády na
perníčkách. Jelikož jsi se rozhodla počokoládovat celou polovinu várky a ještě
jsi nevymyslela způsob, jak to spravíš, nezbývá, než ti popřát hodně dobrých nápadů, které se
ti budou hodit nejen při záchraně našeho předvánočního klidu, ale celý
nastávající rok.
Má lásko, veselé Vánoce!
text od lisarah:
Ve druhé osobě
a) si můžeme zajistit nesmrtelnost (předáním genů)
Osobní zájmena
Nejdříve je já. Narodím se, jsem.
Pak jsme já a ty. Zamilovaní, ruku v ruce, bok
po boku.
Pak je on. Zázrak. Dítě. Moje a tvoje.
Nejopojnější my. Máma, táta, syn. Rodina.
Syn se žení. Na
blahopřání píšeme Vy. Život utíká, sledujeme
ho zpovzdálí.
Vnučky Rozárka, Natálie. Ony nám dělají takovou radost ve stáří.
b) můžeme vypravovat příběh (netradičně)
Ty
Ty víš, co chceš. Jdeš si za tím. Podplatíš úředníka. Podrazíš kamaráda.
Svedeš svoji chybu na kolegu.
Ty víš, co chceš. A nebojíš se toho. Chceš mít rychlý kariérní postup. Být
štíhlý a mít oblek šitý na míru. Peníze na účtu, luxusní auto v garáži a
popíjet večerní drinky v nóbl baru.
Ty víš, co chceš. A co k tomu potřebuješ. Reprezentativní ženu, která
ti bude dělat doprovod na firemních akcích. Loftový byt v centru Prahy,
kde můžeš uzavírat kšefty. Vynalézavé milenky, které ti umožní odreagovat se.
Ty víš, co chceš. Věříš, že to dostaneš. Děláš pro to přece všechno.
Cvičíš, manipuluješ, málo spíš, hodně slibuješ.
Pár let ti to vychází. Pak přijde stopka. Všechno se zbortí. Někdo podrazí
tebe. A už se vezeš. Přijdeš o byt, manželku, peníze, prestiž. Jsi nic.
K čemu to pak všechno bylo?
c) můžeme zažít lásku
Někdo tě miluje. Važ si
toho.
Někoho miluj. O tom to
všechno je.
**********
**********
Na co se můžete těšit za týden?
Na příště Lisarah zadala citát:
Začal jsem
si myslet, že básně jsou jako lidé. Některé lidi jste dokázali rovnou
odhadnout. Některé lidi zkrátka nešlo pochopit - a nikdy se vám to ani
nepodaří.
(z knihy Aristoteles a Dante odhalují záhady
vesmíru)
Žádné komentáře:
Okomentovat