Loučení se svobodou
Jde po louce. Rozkvetlé květy,
zelené stonky, sladký nektar. Vůně, barvy, tvary. Okouzlení. Nikde nikdo není.
Jen v dálce se leskne modrá hladina rybníka. Je tu krásně, slzy jí stékají
po tvářích. Dnes je tu naposled doma. Naposled svobodná. Naposled patří jen
sama sobě. Nemyslí na budoucnost, vzpomíná.
Bude se sem vracet, ale už to bude
jiné. Lehne si do trávy, zavře oči, nadechne se a poslouchá cvrkot v trávě
a tlukot svého srdce. Loučí se.
***
Jak malá holka měla ráda romantické
filmy. O tom, jak se on a ona poznali, nesnášeli/míjeli, a pak do sebe
zamilovali. A na konci byla svatba. Nebo její vidina.
Jako velká holka se vdala. A měla
pohodově pohádkovou svatbu. A od té doby se na romantické filmy nedívá. Co by
jí taky mohly nabídnout? Lásku, báječného partnera, proměnu citů - to všechno
přece má.
***
Byla bláhová jako všichni. Jako
všechny. Taky ona věřila, že se vdává poprvé a jedinkrát. Možná tomu tak bylo,
to ještě neví. Jen ví, že ona svatba nekončila „Žili šťastně až do smrti“, ale
jen „Žili šťastně pár let, a pak přišly problémy“.
***
Něco končí, něco začíná. Přirozený koloběh života. Důležitost přechodových
rituálů. Jen kdyby se to občas nezvrtlo v bizarní bláznění místo pokorného
uvědomování si nadcházející změny.
Rozlučka se svobodou
tak už to v životě chodí
útěky na všechny strany
tak už to v životě chodí
jsem tu obrousit ti hrany
nejsem tu na pozvání
ani lichá
ani tichá
sdílíme cestu pozůstalých
kde už nikdo nepospíchá
Na co se můžete těšit za týden?
Na příště Meda zadala téma: ŽIVOTOPIS jinak.
Žádné komentáře:
Okomentovat