„Nejvíce lásku obvykle
potřebujeme ve chvíli, kdy nás nikdo mít rád ani nemůže.“
R. Fulghum
Jistý Piippu Jyrki z oblasti
Kainuu ve středním Finsku rád vysedává v křesle, pokuřuje dýmku a přemýšlí
nad životem. ČiliChili str. 25
Vyhledala jsem
si, kde se ta oblast nachází a je to zhruba někde pod kolenem pravé zadní nohy
tygra. Každopádně přesně do takovéhleho časoprostoru se chystám. Někam, kde
jste směšní, když dobíháte metro, nebo pijete kafe na stojáka (pokud nejste
Italové).
Nemám teď moc
co nabídnout, tak se dělím o své myšlenky. Spisovatel bez múzy je jako zhasnutá žárovka, vydává zbytkové teplo, ale
neposlouží nějakou dobu svému účelu.
Rozlouskla
jsem to. Seberozvoj. (Představte si, že word tohle slovo nezná). Chci se ještě
naučit něco o sobě a o životě. A to se mi v mé komfortní bublině nepodaří
dost rychle, to už vím. Jak říká profesorka ekonomie Debora Sparová (jsem teď
nabrífovaná z ČiliChili) „Podstatné
je (...) poznat, na čem nám záleží a všechno ostatní nechat plavat.“ Ač
toho je hodně (kariéra, vztahy, mateřství, přátele, vaření, pohodlí... sama
sebe uklidňuju, že jen na nějakou dobu).
Zatím
moje ráno vypadá nějak tahle:
- Naplácám
si dnes trochu víc make-upu (aby mi zase Karolína na recepci neřekla: „Ty jsi nemocná?“ a hned dodala „poznám to na Tvém obličeji.“ To člověka hned podpoří
bez ohledu na to, jak se při probuzení cítil dobře).
- Polobotky (abych neobtěžovala
v kanclu tím, že jsem žena)
- Pukové kalhoty (z důvodů výše)
- Vlasy do drdolu (viz výše, tzn. nejvíc
ženské je na mně asi spodní prádlo)
- Metro C, přestup na metro B, pak kousek
pěšky, Galerie Myslbek (pane jo, to je adresa)
...
Včera
jsem si v ČiliChili přečetla ještě tohle: krásní lidé jsou v životě úspěšní. Já si to nemyslím. Není to
nenápadná dovednost nebo vědomost, kterou byste mohli použít, jen když chcete.
Je to něco, co dáváte každý den na odiv, ať se to snažíte jakkoliv skrýt. A
ještě jste se o ni nijak nezasloužili. Přitom krása není nic jiného než vyšší
dávka souměrnosti.
A
mimo ČiliChili taky čtu všechnu tu doporučenou literaturu od mého psychologa,
aby nastartovala chemické procesy v mém mozku, než se o to budou muset
pokusit tabletky.
Někdy se věci prostě
nepovedou podle našich představ. Je třeba přijmout fakt, že se nejedná o naše
selhání. „Časem zjišťuji, že jsem byl odmítnut někým
nebo něčím, o co jsem moc stál, jen proto, abych byl přesměrován k někomu nebo
k něčemu, co jsem v té chvíli potřeboval... veškerá odmítnutí jsou primárně o
těch, kteří odmítají. O jejich obavách, nejistotách, limitech, potřebách...“FC,
Petr
Casanova 25.8.2015
Nejvíce
lásku obvykle potřebujeme ve chvíli, kdy nás nikdo mít rád sice nemůže, ale
přesně ve stejnou chvíli máme nejlepší příležitost naučit se mít rádi sami
sebe.
Pozn. editora: Ad úvodní citát – ještě aby, kdo by taky stál
o lásku na dobu určitou.
text od lisarah:
Mít rád
Chtěla jsem jet k moři, abych ochutnala slanost vody a pocítila pravé
sluneční paprsky.
Chtěla jsem tvoje objetí, protože jsem se bála být sama.
Chtěla jsem si udělat řidičský průkaz, abych měla v životě něco, co
mohu pevně sevřít v rukách.
Chtěla jsem se dívat na filmové plátno, abych viděla pocity.
Chtěla jsem chodit do cukráren, abych měla sladký život.
Chtěla jsem být s tebou, protože jsem se bála samoty a lidí.
Chtěla jsem se naučit anglicky, abych někomu rozuměla.
Chtěla jsem chodit běhat, abych cítila svaly svého těla.
Chtěla jsem, abys mě měl rád, protože já to nedovedla.
Teď nechci nic. Jen se
naučit mít sama sebe ráda.
A ty ses zrovna objevil.
Promiň.
**********
Na co se můžete těšit za týden?
Na příště Lisarah zadala téma: Rozlučka se svobodou.
Žádné komentáře:
Okomentovat