Narozeninová oslava
Je hezky, a tak si vyšla na zahrádku. Sedí na lavici, přes
kterou je přehozena kostkovaná deka. To aby to tak netlačilo do zad. Říká máma.
Vždycky když se na Markétu zlobí, že si ji nepřinesla sama. Je líná. Dodává
máma pokaždé. Ale teď tu máma není, deka tu zůstala od rána, kdy si u stolečku
rodiče vypili kafe, než odjeli na návštěvu k Rovným. Markéta je tu sama,
jen s kostkovanou dekou, rozkvetlou zahradou a blokem před sebou. Hrotem
tužky neurčitě poklepává na první řádek linkovaného papíru. Tak ráda by se do
toho seznamu pustila, ale neví jak. A to je oslava už za čtrnáct dní. Proč jen
plácla, že ji bude pořádat? Jako jasně, má kulatiny, je jí už příšerných
dvacet!!! (ne, to si zaslouží alespoň o dva vykřičníky víc) !!, ale narozeniny
slaví nerada. Nemá ráda velké organizované umělé oslavy. Vždy ji vyhovovalo jít
s rodiči na smažáka do restaurace na náměstí a byla spokojená. Samozřejmě ví,
proč oslavu pořádá. Prostě Petra musí vidět, ať k tomu sežene jakýkoliv
důvod. Třeba na ni konečně zaostří. Tak ráda by cítila jeho silné paže kolem
svého zamilovaného těla. No jo, jenže k tomu může dojít jenom, když sepíše
lidi, které chce pozvat (budou dělat kulisu jejímu propuknuvšímu štěstí), pak
je musí obvolat či obeslat emailem (stejně jich spousta nebude mít čas, vždyť
je léto, jsou u vody či na poznávačkách). A to není všechno, taky musí sepsat a
nakoupit jídlo a plastové nádobí (padne na to určitě její celá červencová
brigáda ve zmrzlinovém stánku), připravit zahradu, prostřít stoly, sestavit
playlist. Tohle všechno musí, a to kvůli těm hostům, na kterých jí nezáleží. Až
vyřídí všechny tyhle nutné podružnosti, bude se teprve moci začít věnovat tomu
nejpodstatnějšímu – výběru šatů. Na tom přece záleží. Chce působit nevinně (k
tomu by se hodily splývavé jemně zelenkavé šaty, ve kterých by působila křehce
jako víla, již bude mít Petr potřebu ochraňovat před opilci večera) nebo lehce
vyzývavě (výraznější líčení, sebejisté vystupování, upnuté červené šaty po
kolena)? Markéta neví, neboť nedokáže odhadnout Petrův vkus. Tak co zvolit za
udičku, aby se chytil? Hance volat o radu nechce, ještě by jí řekla, že je blbá,
že stojí o Petra, když doteď chodil s Jitkou. Jenže Hanka neví, že Markéta
je fakt zamilovaná a nemůže si pomoci. A protože se to bojí přiznat, dělá před
Hankou velká ramena (která se jí jinak rozechvějí jen, co ho uvidí na rohu
ulice), že jí nějaký Petr z Humpolce fakt nezajímá. Není přece blbá, ne? Hrotem
tužky neurčitě poklepává na první řádek linkovaného papíru, který stále zůstává
nepopsán.
Markétě víří hlavou jedna myšlenka za druhou, až má tu svoji
makovičku, chudák holka, celou zamotanou. Škoda, že neví, že zatímco urputně
přemýšlí, Petr s Hankou vše za ni vyřešili. Sedí u rybníka, dotýkají se
rameny a připravují se k prvnímu polibku, kterým možná
začne jejich příběh.
Text od Medy:
Narozeninová
oslava
4. září 2014 8:34
Probudila jsem se v cizím autě.
5. září 2014 20:12
Darek je strašně fajn.
Pořád jsem si nevzpomněla, kde bydlím.
O dva dny dříve
Oslava Aliččiných třicátin byla nadějně
rozjetá. Hrál Johny Cash (naživo samozřejmě ne, i když Darek mu byl dost
podobný). Hulilo se ze skleněnek, které ležely všude po podlaze jako vylámané
zoubky nějaké nebeské potvory. Chlapi sjížděli Hvězdnou bránu. Ta se nacházela
někde mezi gaučem a nočním stolkem (který byl bohužel skleněný, důležité je
v téhle větě to slovo byl),
vstupovalo se do ní královským skokem a vůbec to bylo celé dost bizar.
Zásoby vína se vypily zhruba v půl
desáté, s čímž jsme nepočítali, a proto se pak žalostně moc kouřilo. Ali
byla pořád nějaká zamlklá. Blýskala svýma žlutýma očima a většina chlapů
v místnosti dělala všechno proto, aby ji rozveselili. Tomáš vyprávěl se
svým řeckým přízvukem vtipy o Řecích, Darek pro ní skládal tklivé písně, Hugo
vyfukoval kolečka dýmu do jejích havraních vlasů. O totéž se pokoušeli i Nick, Gorgio, Beny,
Peré a nejspíš i Kamil, ale ten to dělal tak nenápadně, že podle mě Ali ani
nevěděla, že se nachází v místnosti. Ano, je to možné. Všichni tihle kluci
ji milovali, jeden po druhém, či občas všichni současně. Všichni se tečkovali
náramně. Ale zdálo se, že Aličku ty dotyky spíše trápily, než těšily.
Bylo to zvláštní. Většina těch lidí se
viděla poprvé v životě. Ale mezilidská chemie fungovala dokonale.
Minimálně jednu věc jsme měli všichni společnou.
Okolo půl jedné se dva členové vzdálili
do vinohradu. Všimli jsme si toho dost pozdě, protože hvězdná brána byla plná
kouře a potom, co prasklo sklo na stole, už nikdo moc neměl náladu ani odvahu
na velké skoky. Tihle dva evidentně ano.
Od té doby jsme je neviděli.
6. září 2014 11:40
Vzpomněla jsem si na zastávku, když jsme
šli s Darkem na nákup, ale už nevím, na kterou stranu jsem jezdila.
Písmena na cedulích mi stále nic neříkají, jsou psány nějakou zvláštní řečí.
12. září 2014 12:33
Jeli jsme na výlet. Objevili jsme slepé
rameno řeky, kde byla voda krásně teplá. Asi tu nějaký den zůstaneme.
25. září 2014 15:04
Hledáme si práci, už jsme dost bez peněz.
Postupně si vzpomínám. Číst pořád neumím. Je to divné. Večer navštívíme místního
šamana a uvidíme.
**********
Na co se můžete těšit za týden?
Na příště Meda zvolila téma Tečkování.
Žádné komentáře:
Okomentovat