Nakousnutý croissant
Sobota 15. srpna. Klára se probudila s dobrou náladou. Proč by ne, je
krásné ráno, nemusí do práce, udělá si dobrou snídani. A asi vyrazí na nákupy.
Nebo zavolá Janě a půjdou do kina. Taky může zůstat doma, jíst broskve a
listovat nejnovější Elle. Prostě fajn den.
Vysunula šuplík, kde měla uloženo spodní prádlo a strnula. Ležely tam modré
trenýrky. Pánské. Zamrkala. Na jejím krajkovaném jemném prádle ležely pánské
trenýrky, nebylo o tom pochyb. Jak se tam objevily? Včera tam určitě nebyly,
toho by si ráno při výběru prádla určitě všimla. Byla včera s holkami na
pár drincích v baru, ale opilá nebyla. To by si pamatovala, ne? A navíc,
to by to pánské prádlo bylo zmuchlané někde na zemi a ne vyprané a
v šuplíku. Co to má znamenat?
Zmateně přešla do kuchyně. Tam ji čekal další šok. Zašpiněný hrníček
s lógrem, který na kafe nikdy nepoužívá. Hrníčku na stole dělal společnost
nakousnutý croissant a plno drobečků. Ne, i kdyby byla opilá, i kdyby si
přinesla domů cizí pánské vyžehlené trenýrky a dala si je do šuplíku, nikdy by
nenechala drobky na stole, to bytostně nesnášela. Co se to děje? Unesly ji do
nějaká trhlé reality show, které čím míň diváků zajímají, tím šílenější je
vymýšlejí? Klára stála, nechápala a rozhlížela se kolem sebe. Začínala mít
obavy o svůj zdravý rozum.
Postupně prošla všechny místnosti v bytě. Kuchyň, obývák, chodba,
ložnice, koupelna. Přes chodbu a obývák se vrátila do kuchyně a zhroutila se na
židli. Podlamovala se jí kolena, neboť i v dalších místnostech objevila
cizí věci. V koupelně pánský deodorant, v obývacím pokoji detektivku,
kterou by ona nikdy nečetla.
Copak opravdu s někým bydlím? Jak je možné, že bych si to
nepamatovala? Kláře hlavou vířily otázky, ale odpovědi neměla.
Uslyšela otáčení klíče v zámku. Dostala strach. Má k němu důvod?
Ublíží jí ten, kdo vstoupí? Nebo se jedná pouze o strach z neznáma?
Nevěděla. Teď to zjistí.
Bouchly vchodové dveře. Napjatě čekala, co se stane.
Pondělí 17. srpna. Petr si jde ke stánku koupit noviny. Ještě si řekne o
cigarety. Poděkuje stále ještě rozespalému prodavači a zaplatí. Doma se posadí
ke stolu, napije se kafe a listuje stránkami. Na páté straně, v malém
okénku, ho zaujme noticka:
Mladá žena (28) vyskočila
z okna bez zjevných příčin. V minulosti se neléčila na psychiatrii
ani jiné známky psychické poruchy u ní nebyly vypozorovány. Přátelé o ní mluví
jako o společenské a veselé osobě. Podle sousedů byla tichá a žila sama.
Petr složil noviny do původního stavu a zakousl se do croissantu. Drobky
padaly na stůl.
Text od Medy:
NZ
(new zero)
Mám sbaleno.
·
roztrhané
džíny (ty nejoblíbenější)
·
trekové
boty kotníkové (doporučují mí přátelé horalé)
·
tyrkysově
modrá termomikina (tu jsem prostě musela mít)
·
čelovka
(abych si mohla lakovat nehty i za tmy)
·
spodní
prádlo od Victoria´s Secret (i farmářky se potřebují cítit sexy)
·
teplé
ponožky (věčně je mi zima na nohy)
·
pracovní
rukavice (než si zničím shellac)
·
láhev
na vodu (na ní naše iniciály A.K.)
Zbytek dokoupím až tam podle rad těch, co
už jsou na místě.
Bože jak já se těším.
Do mého bytu se stěhuje Lea. Je to
studentka z Kazachstánu. Když se přišla podívat na byt, nesměle mi mezi
dveřmi oznámila: „Já tady studuji, neumím česky.“ Uvítala, že mluvím rusky. Je
milá, když plaše klopí zrak, vidím sebe v době, kdy jsem se přistěhovala
do Prahy.
V mých policích leží knihy, které
neznám. V mé skříni cizí oblečení. Úhledně poskládané. Má jen pár věcí.
Dýchá z nich na mě mládí a prapodivné smutno. Rozhlížím se po pokoji. Na stěnách obrazy s hesly. Zvykla jsem
si na ně tak, že jsem přestala vnímat jejich smysl. A až teď po mnoha letech
jsem pochopila, že takhle se svým životem nechci zacházet – aby se to
nejcennější, to, co mám denně na očích, pro mě stalo samozřejmostí a nevážila
jsem si toho - a rozhodla se odjet.
„Sometimes
you win, sometimes you learn.“
Žlutá tapeta a strom života, tu tapetu
jsme lepili skoro čtyři hodiny. Kdy já jsem vlastně začala ujíždět na žluté
barvě? (Přibalím do kufru ještě jedno žluté tričko.) Najednou se přistihnu, že
brečím.
Jsem šťastná. Konečně.
Na co se můžete těšit za týden?
Na příště Meda zvolila téma První láska.
Žádné komentáře:
Okomentovat