Rozhovor s hvězdou
Jaká kniha Vás v životě nejvíc ovlivnila?
V pubertě jsem si
přečetla Temné aleje od Ivana Bunina, od té doby vím, co je to pravá a
nekonečná láska. Myslím, že lásku vymysleli ruští klasikové. Nikdy potom už
jsem nic takového nezažila. Lásku k poezii ve mně probudil Ivan Blatný,
poprvé jsem se s jeho básněmi setkala na studiích literatury, rozplakaly
mě. Tehdy jsem vstoupila do svého druhého života, jak píše M. Reiner ve své
knize Básník, román o Ivanu Blatném: „Báseň je věštba.“ V každé etapě mého
života mě ovlivňují různé knihy, mám pocit jako bych tu správnou knihu četla
vždy v tu správnou dobu. Myslím, že když člověk vidí a vnímá, co ho
v životě potkává, začne mu to, co se kolem děje, dávat smysl a symboly ho
vedou dál tou správnou cestou. Jsem si jistá, že nic v našem životě se
neděje náhodně, každý útržek hovoru, který zaslechnete, každé slovo, obraz,
vůně, které přes den upoutá vaši pozornost, je pro vás nějakou zprávou. Na vás
je, abyste rozluštili jakou. V tomhle miluju život.
Jaké bylo Vaše dětství, kdo vás v životě nejvíc
ovlivnil?
Často teď
v dospělosti přemýšlím nad tím, jaké to je, narodit se do umělecké rodiny.
Být obklopen muzikanty, divadelníky, spisovateli... Já jsem měla obyčejné
maloměstské dětství. Krásné a bezstarostné především. V mé rodině se
zpívalo, četly a vyprávěly se pohádky, chodilo se hodně do přírody, dobře
vařilo, studovalo, tvrdě pracovalo, otužovalo tělo i duch, to všechno mě
formovalo do člověka, jakým jsem teď. Kdo mě nejvíce ovlivnil nedokážu říci,
potkala jsem za svůj život plno fantastických lidí, všichni mě ve své době
poodkryli kousek mě samé a za to jsem jim vděčná. Hodně často myslím na svou
babičku, byla na svou dobu velmi nekonvenční, díky ní jsem i přes svou
úzkostlivou povahu zažívala vzrušující okamžiky, do kterých mě vždycky tak
nějak nenápadně uvrtala.
Co právě máte ve sluchátkách?
Jaký film máte nejradši?
Filmů jsem viděla hrozně
málo, v porovnání s knihami tak desetinu. Miluju Půlnoc
v Paříži, znovu a znovu mě v dialozích napadají nové myšlenky, a to
už jsem ho viděla nejmíň dvacetkrát. Kouzlo měsíčního svitu od Woodyho Alana by
byl další jmenovaný. Mám ráda filmy od Linklatera, trilogie Before... je prostě
dokonalé konverzační drama. Když ty filmy vidím, vždycky myslím na to, jak bych
si přála umět použít ve správnou chvíli ta správná slova. Nádherný a velmi
smutný film, který ale stojí za to zažít, je Život je krásný. Ze starších filmů
mě teď napadá film Čas probuzení, ten mi opravdu změnil život, měla jsem
najednou sílu změnit ve svém životě úplně všechno.
Kdybyste mohla něco na světě otočit o 180°, co by to bylo?
Nad světem (a životem)
přemýšlím často, mám svou teorii o hladu, politické situaci i válkách na zemi.
Snažím se vždycky dívat se na věci z více úhlů pohledu. Podle mých přátel
dokážu relativizovat snad všechno na světě. Vedle tohoto makrosvěta existuje
ještě můj mikrosvět a každý den si připomínám a děkuju za to, jaký mám skvělý
život. Chtěla bych takový život pro všechny, aby uměli najít a poznat to, co je
učiní šťastnými. Vyřešila by se tím i spousta neduhů tohoto světa.
Kdybyste mohla jednu věc ve Vašem životě vrátit a udělat
jinak, jaká by to byla?
Pokládám si tuhle otázku
každý den, abych si mohla odpovědět – žádná. Ne vždy se rozhodnu správně, ale
jsem připravená nést následky. Pokazila jsem v životě plno věcí a potkalo
mě plno těžkých chvil, ale jak říká Albert Einstein: „Uprostřed těžkostí se
nabízí příležitost.“ A tak to pokaždé taky bylo.
Jakých vlastností si na sobě nejvíc ceníte?
Cením si na sobě nejvíc
toho, že věřím lidem, i když tím někdy riskuju opravdu mnoho. Taky se snažím
být spravedlivá. Někdy je to těžké, ale nesoudit, být empatický a na všem se
snažit najít to dobré je můj ambiciózní plán pro život.
text od lisarah:
Rozhovor s Hvězdou
Redaktorka ženského časopisu s lesklými stránkami a cenou sto korun za
číslo čekala na Hvězdu, až se dostaví na čtrnáct dní domluvený rozhovor. Odbilo poledne. Redaktorka sedí v útulné
kavárně s výhledem na Pražský hrad, brčkem upíjí domácí bezinkovou
limonádu. Kostky ledu o sebe cinkají a redaktorka začíná být nervózní. Jaká bude?
Taková velká hvězda! Než si stačí odpovědět, objeví se jí v zorném poli
samotná skutečnost. Potřesou si ruce, prohodí banální úvodní věty (slunečné
počasí, zacpané silnice, jak se máte?..). Hvězda si objedná pouze jemně
bublinkatou vodu. Teď je na Redaktorce, aby Hvězdu dobře naladila a následně
nenápadně přivedla k rozhovoru. Je to náročné, ale povede se. Po dvou
hodinách se Redaktorka a Hvězda loučí (bylo to příjemné, samozřejmě pošlu
k autorizaci, ať se vám v práci daří, hezký zbytek dne...).
Je večer, redaktorka si přepisuje záznam rozhovoru. Je podařený, má ze sebe
radost. Zejména některé otázky se jí povedly. No třeba tyhle části dialogu
stojí za uveřejnění v jejich časopise:
Jaká kniha Vás v životě
nejvíc ovlivnila?
Těžko odpovědět, knih, které mi něco daly, je spousta. Ale pokud bych měla
odpovědět bez většího rozmýšlení, řekla bych Sto roků samoty. Ztrácíte se
v postavách. Lidé jsou živí, mrtví, snad znovu živí. Pokoj plný nočníků.
Dítě, co jí omítku. Ta kniha je pro mne o představivosti, o reálnosti, o světě,
o možnostech.
Jaké bylo Vaše dětství, kdo vás
v životě nejvíc ovlivnil?
Dětství jsem měla krásné. Snad ne vždy, ale naštěstí člověk většinu příkoří
a ublížení zasune do šuplíku Zapomnění. Vzpomínám na léto u babičky, kdy jsme
si nohy šplouchali ve studené řece. Na sobotní rána, kdy jsme s rodiči
jezdili na borůvky. Na stavění sněhových bunkrů. Na všechny ty návštěvy hradů a
zámků, které mi později splynuly v jedno.
Nejvíce mě ovlivnil můj děda. Byl svérázný, neobvyklý. Neobyčejný. Všechny
kritizoval, všechno bylo špatně. Na druhé straně uměl bavit společnost, rád se
smál. Naučil mě nebát se být originál a jít si za svým, i kdyby to mělo být proti
všem.
Co právě máte ve sluchátkách?
Ticho. Předevčírem se mi rozbil telefon, a tak naslouchám jen zvukům
pneumatik dotýkajících se rozehřáté silnice, útržkům hovorů v metru,
šeptání větru.
Jaký film máte nejradši?
To je stejně těžké jako s těmi knížkami. Nemám nejoblíbenější film,
ale ráda mluvím o Snídani u Tiffanyho. Zbožňuji Audrey! Chci pít šampaňské
k snídani. Cítím se stejně nejistě jako Holly a nevím, co chci. A ten
sladký závěr s kočkou a polibkem v dešti. Ach. Ten film má spoustu
negativ, odklání se od předlohy a není nejpovedenější, ale oslovuje mě.
Kdybyste mohla něco na světě
otočit o 180°, co by to bylo?
Teď aktuálně názor mého přítele na trávení dovolené. Já miluji moře. Být u
něj, lenošit, číst, spát a plavat. Pro mě je to největší odpočinek, kdežto pro
přítele horor. Tak uvidíme, zda letos vůbec spolu někam vyrazíme.
Kdybyste mohla jednu věc ve Vašem
životě vrátit a udělat jinak, jaká by to byla?
Nic bych neměnila. Protože si myslím, že vše je tak, jak má být. A to co mě
napadá, že bych chtěla, můžu dělat i teď. Lépe využívat čas, více se věnovat
mým blízkým a pořádně všem naslouchat.
Jakých vlastností si na sobě
nejvíc ceníte?
Jsem dobrá v organizování a zařizování. Snažím se toho využít i pro
ostatní a pomoci jim, když tápou. Umím dobře předčítat a tak se účastním
různých literárních akcí - Noci literatury, pro děti Andersonovy noci atd.
Kontakt s lidmi a jejich reakce a otevřenost po čtení mě velmi baví.
Redaktorka udělá poslední úpravy, sepíše krátký email a pošle text
k autorizaci Hvězdě. Vypne počítač a jde spát.
Na co se můžete těšit za týden?
Na příště lisarah zvolila téma Cizí oblečení v mé skříni.
Žádné komentáře:
Okomentovat