Půjčila jsem Ti mou knihu
Neztrať ji prosím
Bude se nám hodit
Až zase budeme chtít zapomenout
Kým jsme byli
Odkud jsme vzešli
Přijmi svůj původ
Jen tak budeš celá
Řekls mi jednou
A právě pro Tebe chci být
Celá
Půjčila jsem Ti mou knihu
Neztrať ji prosím
Bude se nám hodit
Až budeme našim dětem vyprávět
Jak jsme byli mladí
Jak jsme se milovali
Nemusíš být pořád veselá
Jen tak budeš šťastná
Řekls mi jednou
A právě s Tebou chci být
Šťastná
Půjčila jsem Ti mou knihu
Neztrať ji prosím
Bude se nám hodit
Až přijdou těžké chvíle
Až budu třídit knihovnu
A rozdávat své knihy
Znovu Ti ji pak dám
text od lisarah:
Milostné sladkosti
Začalo to nenápadně. Tak nenápadně, že si toho nikdo
kromě mne snad ani nevšiml. Chodím do večerní školy, kde si doplňuji vzdělání.
Nejsem tu sama, je nás čtyřicet. Čtyřicet dospělých lidí mezi pětadvaceti a
pětapadesáti. Jsme z různých koutů, máme různé názory a různé životní osudy.
Spojuje nás jen ta škola. Je to legrace. Bavíme se tu. Protože musíme, učení je
těžké, učitelé mají přemrštěné nároky, které se při plném úvazku a rodinných
večerech, nedají zvládnout. Ale o to teď nejde, teď jde o pavučinkový příběh
těch dvou studentíků od nás.
Jak už jsem uvedla, začalo to nenápadně. Cukrářka
přinesla krabici větrníků. Každý si mohl vzít, každý ochutnal, poděkoval. A za
chvíli si šel pro další. Protože byly opravdu moc dobré. Baculatá cukrářka se
červenala a smála. Viditelně jí to dělalo dobře.
A tak příští týden přinesla rakvičky se šlehačkou. Přistoupil
k ní knírkatý Ital a začal laškovat: "Já si vezmu, jen když mi tu šlehačku
tam nastříkáte vy sama." Cukrářka se smála a zčervenala ještě víc než
minulý týden. A takhle začal jejich milostný duet. Cukrářka každý týden napekla
sladkost, Ital zalaškoval a škemral minimálně třikrát "ještě jeden
zákuseček, slečno líbezná".
Kdyby byla kluk, a kdyby jí bylo sedmnáct, psala by
básně. Ale je žena, dospělá, a tak peče sladkosti. Laskonka je jejím veršem,
tvarohový štrúdl básní, malinový koláč písní. Posílá dopisy utřené z cukru a
žloutku.
Tohle její sladké psaní trvá celý půlrok. Pak máme
zkoušky. Znovu se všichni sejdeme až patnáctého února. Venku je černo, ve třídě
pochmurno. Vše vypadá stejně jako jindy, ale něco je jinak. Ital chybí!
Cukrářka zmateně těká malýma očkama po místnosti, co to znamená? Dozvíme se od
vyučujícího, Ital se přestěhoval zpět do Itálie. Cukrářka zbledne. A už nikdy
žádnou sladkost pro nás nenapeče. Nic se vlastně nestalo, jen jedna duše přišla
o schopnost péct milostné sladkosti.
**************
Na co se můžete těšit za týden?
Na příště Lisarah zvolila toto téma: Bezbarvost
Žádné komentáře:
Okomentovat