Bezbarvost
Je ráno. Prší. Šedo.
Zastávka.
Dívka v modrých
balerínkách, které promáčí. Žena, kolem čtyřicítky, na hlavě melír, nad ním
deštník. V modro bíle pruhovaném polo tričku kluk s vysoustruženou postavou.
Pán, co zrovna nekouří, ale cigaretový dým ho obklopuje.
Kdo z nich jsem já?
Nikdo. A přece všichni.
Jsem jen další lidská
postava, co stojí, čeká, mokne.
Někam jedu, protože
musím.
Moknu, protože prší.
Připadám si jako loutka,
co v ní života není.
Jsem bezbarvá. Jako ty.
Nemám deštník. Nechávám
se deštěm hladit po tvářích.
Přijímám kapky na očistu.
Jsem bezbarvá. Nemám cíl.
Nemám chuť mít cíl.
Nesvedu víc než tu stát.
Je večer. Zima. Mlha.
Zastávka.
Dívka, havraní vlasy,
květované šaty.
To jsem prý já.
Bezbarvost
Bezkrevné rty
Anemická
Dobré ráno
Má krásko
Básnířko zádumčivá
Lháři
Zmetku
Černočerná tma
Tvého obleku
Zbabělče
Dobrou noc
Na co se můžete těšit za týden?
Na příště Meda zvolila toto téma: Tady a teď
Žádné komentáře:
Okomentovat