Téma 22: Sebepoznání ve třech slovech

text od Medy:

Sebepoznat se

Jak to začalo? Nápad mi vnukla stylistka, která nám v rámci workshopu dala za úkol charakterizovat náš styl třemi slovy. Nikdy by mě nenapadlo, jak je to těžké. Přestože už vím, co mám ráda, můj styl oblékání se v posledních letech jaksi stabilizoval (ve srovnání s pubertou ho lze označit za zmrtvýchvstání), nikdy jsem nepřemýšlela o tom, proč to mám ráda. Naučila jsem se tam pár věcí – člověk svým oblečením působí na lidi kolem, pokud si zvědomí, proč si obléká to, co si obléká a jak chce působit na okolí, může s touto informací báječně pracovat. A především – využít ji ve svůj prospěch. Zamýšleli jste se někdy nad tím, co si oblékáte na rande, na pohovor, na setkání s dlouholetými přáteli, v čem spíte – a proč?

Další aktivitou, která mi zase trochu pomohla poznat kousek sama sebe, byl úkol vybrat si deset nejoblíbenějších věcí „stálic“ ze své skříně a u každé si říci, proč zrovna tuhle mám ráda. Nijak se při tom neomezovat v asociacích. Zajímavé bylo, že slova, kterými jsem je označovala, krásně vystihovala mě samou – vyváženost, přívětivá barva, volný střih, svoboda, pohodlný materiál, rozevlátost, lehkost, nesvázanost, nabitá barva (žlutá), přímočarost, jednoduchost, rovnost, měkkost, mazlivost, přítulnost, květy, rozmanitost, romantika, čistota, spontánnost, rafinovanost, černá, přímost, nekonvenčnost... Něco v menších, něco ve větších dávkách, zkrátka, jak to zrovna den přivane.

Když píšu tenhle příspěvek, jsem doma, je večer a je to divné, přišpendlila mě nemoc, moje tělo si řeklo o odpočinek. A napadá mě „je to vlastně fajn, uvařit si zázvorový čaj, vlézt si do postele a psát, proč to nedělám častěji?“ S věkem se dostavuje plno překvapivých otázek a nejpřekvapivější je na nich vlastně to, že si je začneme klást my samy.

Poznávat se skrze styl a vnímání módy je zábavné. Poznávat se skrze život může být taky. Často je to ale především nelehké. Rozhodla jsem se pracovat na sobě samé. To rozhodnutí jsem učinila už před lety. Konkrétní formu mé snažení však dostávalo až časem. Dnes mi k tomu slouží techniky, které jsem se naučila jako je pravidelné zaznamenávání, sebekoučování (pro mě to znamená „být k sobě poctivý“), bezpečné experimenty, analýza mých pocitů a plno dalších věcí, co mění můj život k lepšímu. Někdy příště vám o nich můžu říct víc. Pro dnešek začneme jednoduchým úkolem: Jaká je největší otázka, kterou si v současné chvíli pokládáte?

Já vám svou prozradím. Vím, že odpověď na ni mi může zásadním způsobem změnit život: Co jsem já a co jen romantická představa o mně samé? Když jsem v sobotu asi podesáté viděla Půlnoc v Paříži, trochu mi zamotala hlavu tahle myšlenka - abych byla spokojená v životě, který žiji, musím se vzdát iluzí a jednou z nich je možná to, že bych někde jinde byla šťastnější než jsem tady.

text od lisarah:

Tři slova a Já

Strach a smích.

Naděje a pláč.

Láska a úzkost.

Jaká jsem?

Kdo jsem?

Celý život v tom tápu.

Nesnáším (a nevěřím) psychologickým poučkám a seberozvojovým knížkám.

Nepracuji na sobě podle rad, ale intuitivně.

Nemám návod. Ani k sobě, ani k druhým.

Vím, že se vidím jinak, než mě vnímá okolí.

Jsem já to, co si myslím. Nebo to, co si myslí okolí.

Může být oboje zároveň pravdou?

Nevím.

Vím, že se snažím být dobrým člověkem. Lepším než jsem. Překonávat se.

Často selhávám. Občas to vyjde. Jediné co můžu říct, že se fakt snažím.

Nepřenáším na druhé své problémy, jsem milá a usměvavá.

Krásu, útěchu i naději hledám v maličkostech.

Mám ráda svět příběhů.

Medo, můžu tohle považovat za svoje tři slova, co nejsou třemi slovy?

**********

Na co se můžete těšit za týden? 

Na příště Lisarah zvolila citát, který má sloužit jako motto textu: 
Vypravování odhaluje smysl všeho, aniž by se dopustilo špatné definice. — Hannah Arendt