Téma 49: Nový začátek

text od lisarah:

Nový začátek

Letos to bude jiný. Jako každý rok sedím nad novým diářem a sepisuji si, jaká chci být. Hubenější. Na čem chci zapracovat. Zpevnit postavu. Najít konečně ten správný střih vlasů k mému obličeji. Jak budu trávit čas. Žádné detektivky, pořady o vaření, prostě žádné bezduché koukání na televizi. Místo toho si přečtu Puškina. A nebo půjdu na koncert vážné hudby. Tohle všechno si musím každý rok psát, i když popravdě nevěřím, že taková najednou budu jen proto, že se vyměnila číslovka na kalendáři. Přesto si tento svůj rituál nemohu odpustit. Potřebuji ho. Dává mi naději. Na to, že budu šťastnější. Že třeba opravdu konečně zhubnu, začnu trávit čas kvalitnějším způsobem. A třeba se splní i ta největší touha..že potkám toho pravého a poznám, co je to láska, o které všichni tolik mluví. 

text od Medy:

Novej začátek

Tak jo. Blíží se novej rok. Nejsem nadšená z toho, že je čas bilancování, ale co už. Je to příležitost. Začít dělat věci jinak. Začít dělat věci, co dovopravdy chcete. Zkrátka začít vod začátku. Taky máte někdy pocit, že pořád začínáte vod začátku? Já zrovna teď. A je sakra tíživej. Ale je tu jedna fantastická věc – těšení se. Děsně se těšim. Posílená těma haluzáckejma příhodama, co se mi děly ten předchozí a naspeedovaná z nějaký až skoro nerozumný mladický odvahy něco se svym životem konečně udělat. A tak si říkám, co se to se mnou děje? Taky si to někdy řikáte? Kde a čim a vod koho jsem se nakazila? Ale pěkně popořadě.

Minulej tejden na vánočním večírku jsme s partou navštívili „2. patro“, proslulej pražskej klub ve druhym patře, kde jsou jen gauče a parket, ano, správně tušíte, jako u někoho doma. Vobjednali jsme si dvě šáňa a čekali, co s z toho vyleze. Ale abych pravdu řekla, jediný, co pro mě připomínalo místa, kde se cejtim jako doma, byla ta důvěrně známá vykalená atmosféra, kterou jsem ale v tomdle provedení a intenzitě paradoxně naposledy zažila ve tři ráno v Mutěnicích, na jaře tohodle roku, kdesi ve sklepě u Kovaříků, kde se střetly naše pohledy s jednim (dost ústřednim pro tendle příběh) nejmenovanym neméně opilym mladíkem – tady takovejch notně opilejch (a kdoví, co ještě) lidí bylo plno. Seděla jsem na gauči, nutno říct dost nevzhlednym, politym a propálenym gauči a poprví od onoho dne pochopila, jak totálně elementárně v rukou náhody se v takovejch situacích ocitáme. Chtělo se mi nejdřív křičet, pak skoro brečet a pak jsem se uklidnila a vobrátila do sebe zbytek šáňa, protože to bylo v tu chvíli nejrozumnější řešení. Jak by stačilo, aby tenkrát někdo rozlil pivo, odpojil elektřinu, pozvracel se, objednal si hermelín, přivedl štěně, aby v tu samou chvíli, kdy jsme se na sebe podívali, někdo přerušil nit svym průchodem zornym polem jednoho z nás, aby se něco stalo dřív a něco pozdějc, aby se míň nebo víc pilo... prostě jak zrádná je opilecká logika a jak animální je opilecká přitažlivost a jak zmagnetizovaná je střelka, která má to všechno řídit a ukazovat směr a jak je to všechno zmatený a všude vládne naprostej chaos, jelikož jsou všichni na plech a maj najednou pocit, že naprosto přesně vědi, kdo jsou, co chtěj a kam směřujou. A přesto nebo právě proto se to pak ještě všechno jeví jako vosud.

No jaro, jak jste správně pochopili, je daleko. Stejně tak jako ten nejmenovanej potetovanej týpek. Ale to je v tomdle příběhu docela fuk. Jak čas plynul, stalo se ještě pár zajímavejch věcí, který taky není nutný tady zmiňovat. Důležitý je, že jsem se z toho všeho infikovala myšlenkou. A víte, co znamená infikovat se myšlenkou? To znamená přesně to, že se s váma něco stane. Něco divnýho. To se pak i takový přískřípnutý a vopatrný lidi, jako jsem já, rozhodnou k něčemu velkýmu. Ale lidi, nebojte se toho. Budu vás klidně držet za ruku, až se rozhodnete vobrátit svuj život vzhůru nohama. Ale jděte do toho. Fakt to udělejte. Je to hrozně důležitý!

**********

Na co se můžete těšit za týden? 

Na příště Meda zadala téma: Ve druhé osobě

Téma 48: Averze

text od Medy:

Averze

Nechuť

K čemukoliv

I k tomu

Co je krásné

Protože to bolí

Variace na Milostné básně E. Frieda

Tady ne říkáš mi

a já tě v tu chvíli nenávidím

a sebe taky

„Kolik kamení musí být spolykáno jako trest za štěstí.“ ^{E. Fried, Milostné básně}

text od lisarah:

Nepřekonatelný odpor

Na jedné straně ona ve světlém kostýmku na míru a béžových lodičkách. Na druhé straně on v modré košili a černých kalhotách od obleku. Sešli se v soudní síni, aby ukončili svoje manželství. Pro nepřekonatelný odpor.

Před pěti lety to bylo tak jiné. Stáli těsně vedle sebe ve slavnostním a bezstarostně řekli Ano. Teď si nemohou být vzdálenější a vedle nich stojí jen jejich právníci.

Soudce se snaží zjistit, jestli ještě není naděje, že by spolu mohli žít. Proč se něco podobného neděje i před svatbou - že by úředník odhaloval, zda má svazek, kteří ti dva bláhoví chtějí uzavřít, vůbec naději na přežití.

Ono by to asi nepomohlo, dopadlo by to stejně.

Chtěli se vzít, a tak se vzali. To se stává.

Chtěli spolu žít, ale po čase zjistili, že to neumí. To se stává.

Chceme se rozvést, no tak nás rozveďte. To se přece stává.

Pro soudce je to rutina. Takovéto případy jeho pracovní stůl zahlcují. Pár právních vět, nějaké ty podpisy a razítko na to. A je to.

Partnerská tragédie. Zpřetrhané vztahy s přáteli a příbuznými toho druhého, zboření vybudovaných návyků (společné ranní čištění zubů, středeční návštěva kina, víkendová odpoledne s deskovou hrou..).

Jak se to stane, že někoho (prý) milujete, a pak k němu začnete cítit (asi) averzi?

Odchod ze soudní síně. Odchod z obřadní síně. Vlastně ty akty mají hodně společného. Oba přinášejí novou etapu.

Kostýmek s černými kalhotami si zajdou na poslední společný oběd. Tím končí jejich cesta, teď se už jen letmo budou jejich životy potkávat (svatba přátel, náhodné potkání v supermarketu..). Budou spolu jednat seriózně, mluvit o počasí. Každý si najde nového partnera. A možná se znovu odváží vejít do obřadní síně říct Ano. Ti bláhoví!

**********

Na co se můžete těšit za týden? 

Na příště Lisarah zadala téma: Nový začátek

Téma 47: Karta života

text od lisarah:

Karta života

Jsem ve vysoké věži. Hledím z jediného okna. Stromy se kývají sem a tam v rychlém rytmu. Silný vítr naráží do mých ušních bubínků. Je jaro. Nebo podzim? Jsem tu tak dlouho, že jsem ztratila pojem o čase. Jsem tu dobrovolně, sama jsem se sem zavřela. Utekla jsem před světem. Před životem.

Nedokázala jsem se otevřít muži, který o mě stál. A co je ještě horší - o kterého jsem stála já. Karty se objevují v životě každého člověka. Jako malé děti hrajeme Černého Petra, Kvarteto, Prší či Záchod. V práci, když je nuda, zapneme Solitaire. Někdo mastí v hospodě mariáš, někdo hraje poker v luxusních podnicích. Všechno je o tom samém - vsadit, riskovat, touha vyhrát, mrazení z možné prohry, přijmout výsledek, unést prohru, unést výhru. I to šarlatánské vykládání karet je o tomtéž.

Celé dny sedím u okna ve své dobrovolné cele. V ruce jednohlavé obyčejné karty. Už jsou celé ošoupané a mají ohnuté rohy z toho, jak je neustále hladím, obracím. Srdcový svršek je moje nejoblíbenější. Představuje pro mě jeho. Řekl, že na mě počká.

Nevím, jak dlouho tu ještě budu. Zápasit sama se sebou je přetěžké. Ale chci vyhrát a dát životu šanci. Chci žít. Chci žít šťastně. Chci žít šťastně s ním.

Řekl, že na mě počká. Ale kdo by čekal věčně?

text od Medy:

Karta života

Někde jsem četla mírně feministický článek, stálo v něm, že muži jsou tak trochu zbabělí, protože si v každém svém počínání ponechali možnost „skrečnout to“, v boji mohou vztyčit bílou vlajku příměří, při zápase poklepat na zem. Ale co ženy? Co kdyby žena uprostřed porodu prostě řekla: „Tak a já jsem si to rozmyslela.“

Ženy nemají žádnou ruční brzdu, jdou do toho. Dobře vědí, že nic není bez rizika, ale ženy věří, že to zvládnou. Vědí, že člověka nepotká v životě nic, co by nedokázal zvládnout. A tak je na porodním sále ani na chvilku nenapadne, že by to nedotáhly do konce. To je karta života pro ženu – pro mě - prostě do toho jít. Buď všechno, nebo nic. Když mám cíl, vše ostatní jde stranou. 

**********

Na co se můžete těšit za týden? 

Na příště Meda zadala téma: Averze

Téma 46: Anna Gavalda

text od Medy:

Lepší život

Anna Gavalda, jako bych vždycky našla tu či onu konkrétní knihu, koupila ji v tu „správnou dobu“, nebo ona ji napsala (pro mě) v tu správnou dobu, nebo jsem ji dostala dárkem, nebo jsem si ji vezla s sebou na trip po Evropě... a vždycky všechny tyhle její knihy byly dokonale přiléhavé k mé aktuální situaci... nebo je to úplně jinak a já si v nich vždycky našla to svoje, jako si člověk vždycky najde to svoje v horoskopu. Každopádně tahle mě praštila po hlavě (zasáhla by nebylo přesné). Nejenže vstoupila do mého psaní, ale profackovala mě jako rodič (protože nikdo to pravděpodobně neumí tak adresně jako rodič).

A jedna AG na závěr „štěstí poznáme podle toho, jaký kravál dělá, když odchází...“

Nedávno jsem zažila jednu velkolepou chvíli, Anna o ní píše v Lepším životě něco takového: věděl jsem, že si nevzpomenu na nic, že jsem už příliš opilý, ale že přitom na nic z toho nezapomenu.

Anno, napiš něco, těším se na to, jak to se mnou bude dál...

text od lisarah:

Anně

Kdy jsem Tvoje slova objevila, Anno, nevím. Ale tu chvíli, kdy jsem četla první povídky, nikdy nezapomenu. Hned ta úvodní Jak na věc v Saint-Germanin-Des-Près změnila můj pohled na literaturu. Tohle je to, co mě zajímá! Ty maličké okamžiky, nepatrné detaily, které mohou rozhodnout zásadní věci. Plus Tvoje schopnost popsat situaci tak dokonale, že jsem jí účastna. A ty dialogy, ach, skláním se před nimi.

Četla jsem od Tebe vše, co bylo do češtiny přeloženo. Provázíš mě životem. Tvůj tlustý román Člověk není nikdy úplně šťastný jsem četla, když jsem ležela zavřená ve svém dětském pokoji a nechtěla si přiznat, že jsem vážně nemocná. Lepší život jsem si kupovala v malém lázeňském městečku, kde jsem se předloni ozdravovala. Báječný únik jsem darovala příteli, který nevěřil, že by Gavalda mohlo být čtivo i pro kluky. Samozřejmě jsi ho přesvědčila, že ano. Ke knížce A taková to byla láska... se vracím, když potřebuji pochopit, proč vztahy nefungují tak, jak si myslím, že by měly. Jsem z ní vždy smutná.

Těším se na další Tvoje skvělé věci - prosím piš povídky, jdou Ti lépe, a prosím nepiš už ve stylu Billie - ale moje Tvoje nej kniha už navždy bude Kdyby tak na mě někdo někde čekal. Ano, to je ona. Ta, která obsahuje povídku, kterou jsem zmiňovala hned na začátku. Tenhle povídkový soubor jsem dostala mnoho let po tom, co jsem ho četla, od muže, kterého jsem potkala ve svém životě proto, aby mě uvedl do mé budoucnosti. Seznámil mě s mými současnými přáteli a také - kdo by to tenkrát býval tušil? - i s mým manželem. Je to jedna z mála knih, do které mi bylo vepsáno hezké věnování.

Zní to symbolicky jen mě? Ten název Kdyby tak na mě někdo někde čekal. Já se dočkala, i díky Tobě. Děkuji.

**********

Na co se můžete těšit za týden? 

Na příště Lisarah zadala téma: Karta života

Téma 45: Knoflíková dírka

text od lisarah:

Kostelní zvony

Podzimní pozdní odpoledne. Je to na ruce do kapes, ale zároveň poslední paprsky slunce umožňují frajeřit s rozhalenkou. Jiří si zarazí ruce hluboko dovnitř. Levou dlaň pevně sevře. V kapse má něco hodně důležitého. Ba ne, na té věci mu zase tak nezáleží. Záleží na tom, co představuje. Dneska, dneska je ten den, kdy...

Jde pozdě, ví to, a proto chvátá. Udýchaná, bez úsměvu. Chvatně si Marta zapíná knoflíky na kabátě. Nesoustředí se, myšlenkami je u něho, je k nim hrubá. A potom jí zůstane jeden kulatý knoflík najednou v ruce. Zastaví se. Dívá se na knoflíkovou dírku, která je teď osamělá. Je jí to líto.

Už jsou na vzdálenost očí, kostelní zvony odbíjejí na mši. Ona strčí knoflík do kapsy a slíbí si, že ještě dnes, až to ukončí, ho přišije. On sevře sametovou krabičku v dlani a vykročí k ní.

text od Medy:

Knoflíková dírka

Opotřebovaná

Jako střílna

V čase bojů

Jako průzor

Jímž nevidíme nic

V čase bojů

Cenná

Jako obnažené místo

V čase míru

Jako rána

Jež se nehojí

V čase míru

Jako místo, kde něco chybí

Jako místo, kam něco patří

Jako vhled do srdce

Malá

Nepatrná

Knoflíková dírka

**********

Na co se můžete těšit za týden? 

Na příště Meda zadala téma: Anna Gavalda