Kostelní zvony
Podzimní pozdní odpoledne. Je to na ruce do kapes, ale zároveň poslední
paprsky slunce umožňují frajeřit s rozhalenkou. Jiří si zarazí ruce
hluboko dovnitř. Levou dlaň pevně sevře. V kapse má něco hodně důležitého.
Ba ne, na té věci mu zase tak nezáleží. Záleží na tom, co představuje. Dneska,
dneska je ten den, kdy...
Jde pozdě, ví to, a proto chvátá. Udýchaná, bez úsměvu. Chvatně si Marta zapíná
knoflíky na kabátě. Nesoustředí se, myšlenkami je u něho, je k nim hrubá.
A potom jí zůstane jeden kulatý knoflík najednou v ruce. Zastaví se. Dívá
se na knoflíkovou dírku, která je teď osamělá. Je jí to líto.
Už jsou na vzdálenost očí, kostelní zvony odbíjejí na mši. Ona strčí
knoflík do kapsy a slíbí si, že ještě dnes, až to ukončí, ho přišije. On sevře
sametovou krabičku v dlani a vykročí k ní.
Knoflíková dírka
Opotřebovaná
Jako střílna
V čase bojů
Jako průzor
Jímž nevidíme nic
V čase bojů
Cenná
Jako obnažené místo
V čase míru
Jako rána
Jež se nehojí
Jako místo, kde něco chybí
Jako místo, kam něco patří
Jako vhled do srdce
Malá
Nepatrná
Knoflíková dírka
**********
Na co se můžete těšit za týden?
Na příště Meda zadala téma: Anna Gavalda
Žádné komentáře:
Okomentovat