Lepší život
Anna Gavalda, jako bych vždycky našla tu či onu
konkrétní knihu, koupila ji v tu „správnou dobu“, nebo ona ji napsala (pro
mě) v tu správnou dobu, nebo jsem ji dostala dárkem, nebo jsem si ji vezla
s sebou na trip po Evropě... a vždycky všechny tyhle její knihy byly
dokonale přiléhavé k mé aktuální situaci... nebo je to úplně jinak a já si
v nich vždycky našla to svoje, jako si člověk vždycky najde to svoje
v horoskopu. Každopádně tahle mě praštila po hlavě (zasáhla by nebylo
přesné). Nejenže vstoupila do mého psaní, ale profackovala mě jako rodič
(protože nikdo to pravděpodobně neumí tak adresně jako rodič).
A jedna AG na závěr „štěstí poznáme podle
toho, jaký kravál dělá, když odchází...“
Nedávno jsem zažila jednu velkolepou chvíli,
Anna o ní píše v Lepším životě něco takového: věděl jsem, že si nevzpomenu
na nic, že jsem už příliš opilý, ale že přitom na nic z toho nezapomenu.
Anno, napiš něco, těším se na to, jak to se mnou
bude dál...
text od lisarah:
Anně
Kdy jsem Tvoje slova objevila, Anno, nevím. Ale tu chvíli, kdy jsem četla první
povídky, nikdy nezapomenu. Hned ta úvodní Jak
na věc v Saint-Germanin-Des-Près změnila můj pohled na literaturu.
Tohle je to, co mě zajímá! Ty maličké okamžiky, nepatrné detaily, které mohou
rozhodnout zásadní věci. Plus Tvoje schopnost popsat situaci tak dokonale, že
jsem jí účastna. A ty dialogy, ach, skláním se před nimi.
Četla jsem od Tebe vše, co bylo do češtiny přeloženo. Provázíš mě životem.
Tvůj tlustý román Člověk není nikdy úplně
šťastný jsem četla, když jsem ležela zavřená ve svém dětském pokoji a
nechtěla si přiznat, že jsem vážně nemocná. Lepší
život jsem si kupovala v malém lázeňském městečku, kde jsem se
předloni ozdravovala. Báječný únik
jsem darovala příteli, který nevěřil, že by Gavalda mohlo být čtivo i pro
kluky. Samozřejmě jsi ho přesvědčila, že ano. Ke knížce A taková to byla láska... se vracím, když potřebuji pochopit, proč
vztahy nefungují tak, jak si myslím, že by měly. Jsem z ní vždy smutná.
Těším se na další Tvoje skvělé věci - prosím piš povídky, jdou Ti lépe, a
prosím nepiš už ve stylu Billie - ale
moje Tvoje nej kniha už navždy bude Kdyby
tak na mě někdo někde čekal. Ano, to je ona. Ta, která obsahuje povídku,
kterou jsem zmiňovala hned na začátku. Tenhle povídkový soubor jsem dostala
mnoho let po tom, co jsem ho četla, od muže, kterého jsem potkala ve svém
životě proto, aby mě uvedl do mé budoucnosti. Seznámil mě s mými
současnými přáteli a také - kdo by to tenkrát býval tušil? - i s mým
manželem. Je to jedna z mála knih, do které mi bylo vepsáno hezké věnování.
Zní to symbolicky jen mě? Ten název Kdyby tak na mě někdo někde čekal. Já
se dočkala, i díky Tobě. Děkuji.
**********
Na co se můžete těšit za týden?
Na příště Lisarah zadala téma: Karta života
Žádné komentáře:
Okomentovat