jsme na Vysočině. Dnes ráno trochu sněžilo. Jinak prázdné stráně.
Poslední dny se budím podrážděná, nespokojená.
Jsem v mezičase – mezi svátky; Vánoce za námi, Silvestr před námi.
Jsem v mezičase – v místě a čase; jsem doma, ale jediné doma to bylo
před lety.
Hledám cestu, a přitom si nejsem jistá, že vím odkud.
Neveselé na konec roku? Možná, ale organizované slavení stejně není pro
mne.
Vánoční papíry, roztrhané, zmuchlané a zamotané do stužek, leží
v koutě. Dárky - knihy, hračky, oblečení - roztroušené po místnosti. Tácy
s rozdrobeným cukrovím spočívají na svátečním ubrusu. Ze stromečku padá
jehličí a větve se sklánějí k zemi.
Po velkém těšení přijde vždy velký smutek.
Jedno bez druhého nejde.
Daň.
****
Medo, je druhého ledna, 23.09 a já piji třetí skleničku vína. Potřebuji,
aby se se mnou točil svět.
Svátky pro mne byly náročné.
Dnes se uzavřely - celodenním
balením, v půl páté odjezd od rodičů, v půl deváté v Praze,
v půl desáté vybaleno, v jedenáct spící Ouško a mužem uspávaná
Modřinka. A já u vína a Tvého dopisu.
Jsem plna rozhodnutí, že letos to bude jiné. Víc se chci zaměřit na sebe -
což s dvěma dětmi určitě nepůjde snadno - ale chci. Potřebuji to.
Děkuji za Tvé pohádkové vyprávění.
Těším se na Tvůj příjezd.
Přeji nám, ať nás čeká krásný rok.
Lisarah
Žádné komentáře:
Okomentovat