Medo,
vítej doma!
Je začátek roku - a všechno je jinak. Měla jsem mlhavé plány, co letos
podniknout, pak přišla kontrola u doktora, změna léků a vše je jinak. Čekání na
to, zda léky budou fungovat, zda na nich budu fungovat. Přiznávám, že mám
strach a že mě to srazilo na kolena. Ale teď, po pár dnech zpracovávání, se už
snažím být pozitivní a brát to jako další zkoušku, kterou je nutné překonat. A
já to jenom musím zvládnout, i když
to může být těžké.
Neplánuji nic. To je tak zvláštní pocit. Snažím se odstranit nepodstatné
zátěže, které si na sebe kladu sama, nikdo je nevnímá, neocení, a mne jen
zatěžují. Snažím se prostě volněji dýchat.
Mám pocit jako by letošek ještě nezačal. Ještě jsem ho nestačila zachytit.
Modřinka byla nachlazená, měla jsem ji celý týden doma. Ouškovi jsem kvůli tomu
odkládala očkování. Některá dopoledne funguji v nouzovém režimu. Peru,
uklízím, přemýšlím, co udělat k obědu. Šedá rutina.
Ale vedle toho spousta krás - hraní si s Modřinkou na doktorku,
prodavačku či s domečkem pro panenky. Hodiny a hodiny plné her. Ouško
ochutnalo první zeleninku. Byla jsem na krásné přednášce prof. Hilského o čase
a na vtipném představení Vosto5 Společenstvo vlastníků. Nakoupili jsme si
dobroty (chleba, floki, LoveBall, Kleina) u islandského pekaře v Artic Bakehouse.
S mužem koukáme na novou řadu Terapie, seriál, co máme oba rádi.
Je to o úhlu pohledu a já doufám, že vždycky budu schopna vidět oba. A že
si vyberu ten kladný jako ten, kterým se chci dívat.
Těším se na kafe, povídání a Listování. Tak už v pondělí ahoj!
Lisarah
Žádné komentáře:
Okomentovat