Medo,
dneska jsem ráno, víc ve spánku než probuzená, jela do centra města na
zubní hygienu. Četla jsem knihu a snažila se probrat do dne. Po cestě domů,
bylo před devátou, jsem začínala procitat, a taky si všímat lidí kolem.
Holčičky s mašlí ve vlasech, kluci v košili. Všichni v rukách desky.
A v tu chvíli mi to došlo - je vysvědčení, poslední školní den, začátek
prázdnin. Dva měsíce, přes šedesát dní absolutní svobody! Snažila jsem se vybavit
si, jaké pocity jsem prožívala já, když jsem byla školou povinná. A popravdě už
si to moc nepamatuji, bohužel.
Prázdniny už nemám, ale i tak to léto nějak jinak, trochu dětsky, trochu
lehce, trochu bezstarostně, prožívám. I když už to není tak přirozené, člověk
se musí snažit, aby takové byly. Ale zase možná o to víc si těch svěžích a
slunných volných chvil váží.
Co ty a vysvědčení? A prázdniny?
Děkuji za střípky z tvého Brna. Informace z Melounového cukru mi
byla nejzajímavější - vědět něco víc, než co je zřejmé, je moc fajn. A ano, nic
se tam ohledně placení nezměnilo:-).
O víkendu jsme byli na výstavě Sempého obrázků ve Ville Pellé. Navrhla jsem
to já, ale muži i dceři se tam líbilo. Bylo to poměrně dost zábavné a
připravené pro děti. Fascinuje mě, jak někdo malým obrázkem, krátkými tahy
tužkou, dokáže vyjádřit tolik. A tak jsem si hned v knihovně zarezervovala
autorovu knihu, která teď čerstvě vyšla, Marcelín Pivoňka. A už se těším, až se
do příběhu a obrázků ponořím.
Přemýšlela jsem, o čem Ti ještě psát, ale z chůvičky ke mně doléhá probouzející
se hlas Modřinky, a tak to beru jako znamení a ukončuji svoje psaní tady. Aspoň
ti můj dopis přijde brzy.
Užívej dobrodružství, cestování a času bez pracovních povinností.
Lisarah
Žádné komentáře:
Okomentovat