Lisarah,
náš nový dům. Dům plný artefaktů. Slunečná terasa. Ratanová křesla v barvě vypálené sluncem. Medvědi a vlci v lese. Paní majitelka je sběratelka umění. V domě je plno obrazů – podzimní kanadské hory v mém pokoji, petrolejové zavinovací šaty z dvacátých let v ložnici, květ magnolie nad krbem, abstraktní modro-bílo-žlutý čtverec v jídelně (kterému já říkám moře). Psací stroj z padesátých let jedné známé kanadské spisovatelky (jejíž jméno jsem zapomněla). Masivní komoda s mosaznými držadly a stůl, který byl kdysi dveřmi (a dveře, které by klidně mohly být stolem). Všude chlupaté koberce a polštáře všerůzných barev. Stará fotografie herečky, velmi odhalené, a přitom tak cudně vyhlížející. Obraz tří Indiánek zabalených v kafrově zelených dekách. Sedím zabalená v háčkovaném přehozu za zády bliká slunce mezi listy olší jako stroboskop. Mohla bych psát o tom, jak se žije tady v Kanadě, jak kdesi na severu Manitoby lidé ve sněhové bouři přecházejí ulici a drží se provazu, když za sebou uslyší ledního medvěda a pustí se lana, umírají, ne protože by je napadl, ale protože už nenajdou cestu zpět a umrznou. O tom, že minulý týden sfoukl vítr tady nedaleko Banffu mladého kluka z útesu a ten padal čtyřicet metrů, nebo že mladíka, co se sám procházel u jezera Minewanka napadl Grizzly, naštěstí ho jen výstražně plácl, mohla bych psát o tom, jak oblíbeným jídlem jsou pro naši paní domácí mražené hranolky, mražená pizza, na kterou si nůžkami nastříhá obalený sýr (zmražený) a klobásu (chlazenou), hotový burger v plastové krabičce (mražený), mohla bych psát o tom, jak pracujeme v dešti, protože přece máme pláštěnky, ale nakonec postačí, když napíšu, že je tolik různých způsobů, jak žít, jak vnímat nebezpečí, strach, ale i potěšení, chuť. Minulý týden jsme vymetli štěrk ze zahrádky jednoho starého pána a ten nám dal každému kapesní bibli. A tak nám vyprávěl, že z Československa zná muže jménem John [:has:]. A ten večer se naše paní domácí ptala, jestli máme moře.
Můj dopis je takové surrealistické pásmo. Vyjíždíme do hor, podívat se do bobří kolonie, loučím se a těším na brzkou shledanou.
M
Žádné komentáře:
Okomentovat