Medo,
jelikož zasedám ke klávesnici, abych Ti odpověděla na Tvůj poslední dopis,
v pondělí, mám samozřejmou potřebu psát o víkendu. Týden může přinést
spoustu zážitků, ale víkend má vždy ještě něco navíc. Co to je? Rodina je
pohromadě, pocit volna a nemusení? Myslím, že tou záhadnou ingrediencí je celotýdenní
těšení (až pracovní týden skončí a bude volno). Těšení je něco nádherného (ať
už se člověk těší na shledání s partnerem, skleničku oblíbeného vína či
ulehnutí ke spánku do nově povlečených peřin).
Mohla bych psát o výstavě impresionismu v Jízdárně (můj oblíbený
tvůrčí směr, poprvé projít kontrolou u hradu, příliš mnoho obrazů, přeplněná
hlava novými vjemy, následná diskuze o viděném s přáteli v kavárně Nový
svět) nebo výstavě Kryštofa Kintery v Rudolfinu (kontrast, zábava,
vyvolávající diskuzi). Mohla bych mluvit o nově navštívených kavárnách, o
procházce podél Vltavy, o nákupu vánočního pudinku v M&S...Ale nakonec
jsem se rozhodla popsat Ti, jak na mě zapůsobilo požehnání soše.
Cože? Řekneš si asi. Neboj, vysvětlím. Po nedělní mši jsme se jako procesí
přesouvali k vedlejšímu kostelíku, který spadá pod farnost, kde bohoslužby
navštěvujeme. Mělo tam dojít z požehnání zrestaurované sochy. A teď přijde
to, proč o tom vůbec píšu. Na začátku kněz vyprávěl, jak o této soše ani
nevěděl (byla dost zakrytá keři), dokud nepřišel mladý student a že by chtěl
sochu zrestaurovat jako svoji diplomovou práci. Pak mluvil onen, nyní už
absolvent, restaurátor o tom, jak na sochu přišel. Asi před pěti lety se
zúčastnil Noci kostelů v tomto kostelíku a hned si všiml té poškozené
sochy Sv. Jana Nepomuckého. Pomyslel si, že by ji jednou rád opravil. A tak se
po letech stalo.
Není to krásný příklad toho, jak jeden člověk něco spatří hned, druhý to
léta nevidí a potřebuje pomoc druhého, který ho na očividné upozorní? Já
myslím, že ano. Uvědomila jsem si, jak mám obě polohy ráda. Někomu otevírat oči
(a svět a formovat názory) je úžasné, ale stejně krásné je, když někdo projeví
snahu a chuť objevit pro nás něco nového, co nás třeba i dost zásadně ovlivní.
Tolik k mému víkendovému filozofování:-). A myslím, že jinak píšu o
tomtéž co ty. Jen mám příběh sochy a ty TEDx:-).
Po barevném babím létu nastoupil šedý podzim. Jak s ním bojuješ? Já si
kupuji voňavé svíčky, žluté balzámy na rty a lístky do divadel.
Lisarah
Žádné komentáře:
Okomentovat