Medo,
je to už dvacet čtyři hodin, co jsem v Praze. Zavazadla vybalená, tři
pračky prádla vlají ve větru. Ochladilo se a mě hřeje vzpomínání na minulý
týden. Bylo krásně, užili jsme zahrádky. Táta, manžel i Modřinka hrabali listí.
Byla jsem u kamarádky, pochovala si miminko a prohlédla dům. (Další byt bez
knih?!) Naposledy jsem si vychutnala hodinu v lehátku na sluníčku.
Propadla jsem M. Šaškovi a jeho knihám o městech a zemích, které tak krásně
nyní vydává Baobab. To jsou moje střípky radosti posledních dní.
Dva dny jsem také strávila na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě.
Taková moje srdcovka. Menší prostředí, inspirující a obohacující setkání
s autory (tentokrát skvělá Mornštajnová, Hilský), minirozhovory s nakladateli.
(Ráda se vracím ke stánku Paseky, kde jsou vždy nadšení mladí lidé, kteří o
knihách krásně mluví.) (A taky nám dají jejich úžasné pohledy ze Slaďáku a
Hildy, které mám vystavené v knihovně:-).)
Osm hodin v kulturním domě Ostrov, kde veletrh probíhal. S mužem
jsme nadšeně procházeli místnostmi a prohlíželi knížky. Za celou dobu jsme
nevyšli ani ven.
První knížka, co jsme tam koupili, byla pochopitelně pro Modřinku. Pro koho
asi tak byla druhá? :-).
Tvoje nadšení na další cestu se mi líbí. Fascinuje mě, jak prostupuje do
každého tvého slova a situace; žiješ jím. Jsi pro mne inspirací, když vidím,
jak zvládáš svůj odjezd vyřešit v práci, pracovat na svém projektu a tisíc
dalších věcí. Nejvíc se mi líbí, že i když se těšíš pryč, tak si zároveň užíváš
každou chvíli tady. A to je nejdůležitější, protože žijeme teď a tady. A ty
naše kafíčka, nové kavárny, divadelní představení jsou toho důkazem.
Dvě věty, které mi už týdny znějí v hlavě: (první ze záložky knihy
Slavík, druhá z divadelního představení v La Fabrice V hodině
rysa).
V lásce poznáváme, jací bychom
chtěli být, a ve válce pak poznáme, jací jsme.
Odpuštění si nemusíš zasloužit.
Lisarah
Žádné komentáře:
Okomentovat