Téma 87: Musíme si umět vytvářet smysl věcí i smysl života. On sám nikde není.

Musíme si umět vytvářet smysl věcí i smysl života. On sám nikde není." 
(Hilský - Když ticho mluví)

text od lisarah:

Smysl bytí

Radovat se ze sluníčka

Starat se o manžela

Stát se advokátem

Často se milovat

Být hubená na kost

Mít děti

Moci si koupit drahé šaty

Hodně pracovat

Jezdit po světě

Opít se v pátek v hospodě

Vdát se

Nemuset pracovat

Napsat skvělou knihu

Mít nablýskaný byt

Vyhrát ve sportce

Být veganem

Stát se slavným zpěvákem

Kdo ví, co je ten pravý smysl života? Existuje vůbec?

text od Medy:

"Musíme si umět vytvářet smysl věcí i smysl života. On sám nikde není." 

Irena měla pocit, že zažívá v cyklech pořád to samé. Minimálně se jí vrací pořád ty stejné pocity. Když sedí na skládací židličce před shedem u jabloňového sadu, kde právě probíhá párty na oslavu dokončení pruningové sezóny a kouří svou večerní mírně podnapilou cigaretu, je to jako v devadesátém osmém na jakémsi soustředění v obstarožním zámečku, kde s klubem dnes už exRYTÍŘŮ hráli bowling, nebo spíš kuželky a ona si na ně tehdy ještě nezvykla, pořád ještě toužila po svých brněnských děckách, svém starém životě, a pak se to najednou změnilo, pak jí s nimi začalo být stejně dobře, pak jí přestalo být smutno, pak si zamilovala Prahu stejně jako Brno, možná ještě víc, pak ve známých našla skutečné přátele... a tak šel čas a ona si po deseti letech naordinovala novou velkou změnu (tentokrát protože chtěla, nikoliv vlivem vnějších okolností) a tahle další kapitola jí servíruje úplně stejné okamžiky, jen s drobnými nuancemi, úplně stejné stýskání si a zvykání si a učení se a přizpůsobování se a... ale ona už je dnes jiná, umí být sama, už se kvůli mnoha věcem necítí špatně, tak jako dřív, už umí říkat ne, už si zvykla na některé své charakterové vlastnosti a naučila se s nimi žít, už jí nevadí mluvit o sexu a přijala fakt, že může být lesba nebo bisexuální úplně stejně jako na chlapy, že může být líná a říkat občas hlouposti, že nemusí mít na všechno názor a pořád dobrou náladu, že s ní nemusí ostatní souhlasit, že její trápení je jen její a že když bude mít tržnou ránu, stehy na čele nebo zafačované ruce, nezáleží už na tom, jestli ji ostatní budou litovat, protože bolet to bude jenom ji, že některá životní rozhodnutí nutně vylučují jiná a že jejich vlivem musí něčemu (někomu) jinému říct ne, že nemůže mít všechno hned, že nemuže mít všechno, a že slova často nejsou dost. A ten večer usínala klidná, nejen z toho množství cideru, které vypila, ale taky proto, že pochopila, že tomu všemu dává smysl ne ona, ani slova, ale čas.

*********

Na co se můžete těšit za týden? 

Na příště Meda zadala téma Vůně zmrzlé hlíny.